RECENZE: Hříšní světci

O autorce

Emily Duncan vystudovala knihovnictví. Přiznává, že v její vlastní domácí knihovně nechybí oblíbené knižní série jako třeba Zaklínač či novodobé autorky jako Leigh Bardugo nebo Katherine Arden. Zrovna s poslední zmíněnou autorkou a její sérií Medvěd a Slavík si jsou Hříšní světci v jednom podobné. Oba příběhy jsou inspirované slovanským folklorem a mytologií.

Příběh

Příběh se odehrává ve zcela novém fantasy světě. Aecijská říše se dělí na několik zemí - Kaljazin, Akolu, Tranavii a Lidnado. Jednou z postav, která se stane naší vypravěčkou, je Kaljazinská svatodějka Naděžda Laptěva. Druhým hrdinou, který postupně odkrývá svůj příběh, je krvemág a tranaviánský princ Serafín Maleský.

Jejich dvě země proti sobě již po staletí stojí v kruté válce. Kaljazin je totiž zemí, která uznává celkem dvacet bohů. Naďa je jedinou a poslední svatodějkou za posledních několik desetiletí, vyvolila si ji sama bohyně války, Marženja. Naďa tak může promlouvat k bohům, a ti ji mohou naopak propůjčit svou božskou moc. Tranáviánci se naopak bohů zřekli, ovládají takzvanou magii krve, ke které je, jak z jejich jména vyplývá, zapotřebí oběti vlastní krve.

Vyprávění Nadi, která žije v klášteře hluboko v Bajkelských horách, začíná ve chvíli, kdy je její domov napaden tranaviánskými vojáky v čele s králový synem, princem Serafínem. Naďa musí opustit svoje milované a utíká vstříc nebezpečím číhajícím na válečné linii. Po cestě se setkává s dvěma Akolany a jedním tranaviánským zrádcem,okouzlujícím mágem Malachiášem Čechowičem, kteří jsou odhodláni válku, pustošící celou říši zastavit. Podaří se jim Naďu přesvědčit, aby se vzepřela vůli bohů, opustila Kaljazin, vydala se v přestrojení na tranáviánský dvůr a pomohla svrhnout krále.

Serafín, jehož úkolem bylo v klášteře zajmout poslední svatodějku, je v tu dobu po svém neúspěchu králem odvolán z fronty. Má se vrátit zpět do královského města Grazyk, dostát svým povinnostem a vybrat si v krvavém souboji šlechtičen svou nastávající ženu a budoucí královnu.

„Naďo,“ vydechl a něco na způsobu, jakým vyslovil její jméno, ji zároveň zahřálo i zamrazilo. Zamrkala a ucítila, jak se jí do nitra vkrádá strach. Malachiáš vypadal otřeseně a ona si ani nechtěla představovat, co by asi mohlo takhle vyděsit mága krve. „Jsou tu Supové.“

Po zádech jí přejel mráz. V zátylku ucítila zmatek. Bohové byli rozčílení. Klouby jí ztuhly a kosti se proměnily v led. Jak je tohle možné? Nejdřív se tu objeví Nejvyšší princ, a teď ještě Supové? Před Supy nedokázala uniknout. Bylo nemožné prchnout před nejhorší noční můrou, jakou kdy Tranavie stvořila.

Zlatem bohatě zdobený palác však obývají ještě mnohem krutější bytosti než samotní krvemágové. Setkáme se s nemilosrdnými netvory, Supy, kteří vládnou tou nejtemnější magií. Naďa tak bude muset se svými novými přáteli bojovat proti silám, které dosud nepoznala. Serafín se naopak dozvídá, že ani ve vlastní zemi nemusí být zcela v bezpečí. Zda k sobě nakonec naše dva hrdiny připoutá strach z kruté smrti ve zdech tanáviánského paláce si nechám pro sebe. Vy si ale tento příběh plný tajemné magie, vznešených božstev i nelítostných stvůr nesmíte nechat ujít!

Úryvek

Celá země byla překrásná. Čisté a jasné vody zdobily souš jako blankytné klenoty, nikde ani stopy po válečné vřavě, která zuřila jen za několika kopci, na kaljazinské straně.
Na jednom z mnoha přívozů, jež po cestě využili, se Naďa opřela o zábradlí vedle Rašída a zahleděla se na vodní hladinu. Vtom se k ní z druhé strany přitočil Malachiáš.
„Je to krása, co říkáš?“ usmál se.
„Ano.“
Ztichl a pohlédl do dáli přes jezero. V jeho pohledu se objevila laskavost, jaké si u něj Naďa až dosud nikdy nevšimla.
„Tranavie se ke mně nezachovala moc přívětivě,“ řekl po chvíli. „Ale pořád je to můj domov. Je to nezkrotná, živá a houževnatá země. Lidé v ní jsou pěkně tvrdohlaví, ale taky neuvěřitelně vynalézaví.“ Pohlédl na Naďu. „Chci svou zem zachránit před zkázou.“
Chápala jeho pocity – ačkoliv se v ní ozval osten viny, protože celé její snažení směřovalo k pádu Tranavie. Bohové chtěli Tranaviánce potrestat za jejich kacířství a ona se měla stát vykonavatelkou jejich vůle. A to i za cenu toho, že si znepřátelí tohoto zvláštního a pohledného muže. Viděla mu v očích, že mu na jeho vlasti záleží, stejně tak jako jí záleželo na Kaljazinu, a to bylo něco, co respektovala.

Moje hodnocení

Přiznám se, že v posledních letech fantasy příliš nevyhledávám. Hříšní světci mě ale zlákaly anotací, která slibovala neobvykle temný, krvavý příběh, a nadšenými ohlasy v zahraničí. Už po několika kapitolách jsem byla příjemně překvapená vypravěčským umem autorky, byť se jedná o její debut. Celá říše byla skvěle vykreslená, popisných částí nebylo příliš a nebylo jich ani zapotřebí, vše podstatné se postupně dozvídáte kapitolu po kapitole, které jsou od první po poslední stránku nabité akcí.

Čtenář tak netápe, ale rozhodně se ani chviličku nenudí. Propracované božstvo se svými rozmary, zajímavá a magická symbolika i romantická linka s pověstnou zakázanou láskou, to vše do příběhu naprosto skvěle zapadlo.

Slovanské tradice a názvosloví pak posunulo Hříšné světce na zcela jedinečnou fantasy hodnou dospělého, a zejména náročného čtenáře.

Proto si tuto novinku Emily Duncan rozhodně nenechte ujít! Zvláště pokud jste, stejně jako já, propadli autorkám jako je Katherine Arden (Medvěd a Slavík, Dívka ve věži) či Naomi Novik (Ve stínu hvozdu, V zajetí zimy), které se ve svých knihách také inspirují slovanským folklorem. Všechny vám s čistým svědomím mohu doporučit.