Doma je sice hezky, venku svítí sluníčko a vítr mi příjemně čechrá čupřinu, ale s pohledem upřeným tam nahoru si říkám, že mi to nestačí. Zavírám oči, začínám se soustředit a cítím, jak se má mysl zvedá a pomalinku odplouvá ke hvězdám. Během okamžiku jsem se tak vzdálil, že planetu Zemi vnímám jen jako tmavou rozinku na okraji mého zorného pole. Rychle překonávám myslitelné, i nemyslitelné, ocitám se na horizontu času a prostoru. Konec se vyjevuje nečekaně, náraz na Rozhraní mnou otřese a já nechápu co se to děje. Jsem na konci cesty, na konci vesmíru, na konci všeho.
Takhle blízko okraji vesmíru nebyla vůbec žádná nebeská tělesa. Žádné planety nebo měsíce, žádné asteroidy nebo komety nebo černé díry nebo mezihvězdný prach. Dokonce ani kosmické smetí. Prostě nic, jen temnota...
Ve světě Game of Thrones byla onou hranicí legendární Zeď, v tomto světě je to Rozhraní, dělící čára mezi naším vesmírem a nicotou, prostorem a neprostorem, kde vše přestává existovat. I tuto hranici střeží Hlídky, a součástí jedné z nich se stane Cavalon Mercer, nástupce trůnu a šlechtic, jenž byl odvržen a zapomenut vlastní rodinou.
Adequin Rakeová si asi představovala vývoj své kariéry v Legii krapet jinak. Nicméně život nemá moc smysl pro humor, a tak Adequin skončila jako kapitánka vyvrhelů a odsouzenců na vesmírné kocábce jménem Argus. A aby toho nebylo málo, na její palubu právě přijali toho Mercera, mladého budižkničemu, kterému z očí koukají jen samé potíže. Do prázdna se vším!
Když už se zdá, že je nuda sežere zaživa a budou se po zbytek života jenom kopat do vlastních zadnic, začnou se dít podivné věci. Rozhraní, neměnná konstanta, se začne rychle přibližovat a požírat veškerou hmotu, která mu stojí v cestě. Pokud vám ještě nedošlo, co se děje, věřte že vesmír se začal smršťovat a mezi ním a nicotou stojí jen nesourodá posádka odsouzenců, na které už všichni zapomněli. Bude tohle znamenat zánik všeho?
Bolest, hustá a kalná, se rychle stala nesnesitelnou. Hlava se mu točila. Zatmělo se mu před očima. Hvězdami posetý výhled směrem dovnitř se rozmazal v blátivě šedou, jak se mu oči zalily horkými slzami...
Recenzent na hlídce
Přišel, viděl, přečetl a posadil se z toho na zadek. Ale co se dělo mezi tím? Následující řádky budou silně explicitní a neměl by je číst nikdo mladší 18 let. Ihned po přečtení první kapitoly se písmenka na papíře začala měnit na lajny kokainu a já jsem začal mít pocit, jako bych se ocitl někde na tripu sHunterem S. Thompsonem, tak silný zážitek to byl. Neuběhlo ani padesát stran a ze mě se stal závislák toužící dostat další matroš.
Nástup postavy Cavalona Mercera mi vzal dech. Zprvu to vypadá, že se jedná o hrdinu, jehož úkolem bude suplovat neohroženého vojáka, aby se vzápětí ukázalo, že je to vlastně mladé jelito, které bude jenom překážet a mít blbé kecy. Náhle se ale zcela vytratí z autorčina radaru a světlo světa spatří opravdová hrdinka Adequin Rakeová, která si krůček po krůčku buduje s Cavalonem vztah, díky němuž je krásně vidět, jak se jejich charaktery neustále prohlubují a zažívají vývoj. A takovou práci, něhu a péči je nehorázně krásné sledovat.
Adequin celá ta situace na krátký okamžik pobavila, než si uvědomila co to znamená. Reverzní zavlnění času. Budoucnost a minulost se prolínají s přítomností a vytvářejí úžasný chaos...
I když je příběh zasazen hluboko do budoucnosti, já jsem se ocitl spíše v objetí vlastní minulosti, protože mě zalilo obrovské množství vzpomínek. Okamžitě po první zmínce o Společenství systému, se mi vybavil neohrožený kapitán Dylan Hunt ze zavrženého seriálu Andromeda, se kterým jsem se setkal v tom správném věku a neskutečně ho miloval, i když jeho kvality nejsou kdoví jaké. A to je jen špička ledovce, protože odkazy pokračují. Nemůžu přehlédnout inspiraci Hvězdnou branou, či sci-fi ikonou Star Trekem. Největší peckou je ale autorčin příklon ke starověkému Římu a jeho strukturou vojenství to v knize působí neuvěřitelně cool a strašně mi to tam sedělo. Kdo by chtěl být vojín, generál či člen speciální jednotky, když může být oculus, praetor, či Titán. Centurion Jirka? To má prostě koule!
Konec vesmíru
Nebylo to pořád růžové. V poslední třetině tempo lehounce zakolísalo a autorka se nechala malinko více pohltit romantickou linkou, ale i když jsem nad tím párkrát obrátil oči v sloup, nakonec mě to celé beztak dojalo. Mám takové podezření, že paní spisovatelka si trošku ujíždí v zálibě mohutných a nařachaných alfasamců, což se dost okatě propsalo do postavy neohroženého, svalnatého Griffitha, bývalého Titána s něžným srdcem na správném místě. No a dál už nic není. Mohl bych pokračovat ve chvále a napráskat do této recenze ještě pár klišé o tom, jak je Hlídka na konci vesmíručtivá, ale to jste určitě dávno pochopili i bez toho, takže se s vámi jen rozloučím a popřeji vám příjemné čtení. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
Od autorky literární senzace Sedm manželů Evelyn Hugo
Nový román Taylor Jenkins Reid o rodině, lásce, tenisu a ceně za slávu. Nejoceňovanější autorka současnosti, která umí vykouzlit nejoriginálnější příběhy.
Kniha je skvostná nejen uvnitř, ale i po grafické stránce. 19 povídek dokreslují působivé ilustrace a pod přebalem se na plátěných deskách skrývá 19 vyražených pařátů.
Mluvicí Kniha plná nesmyslů z edice Kouzelné čtení je zábavná kniha pro děti od 5 let, ve které budou malí čtenáři spolu se čtveřicí dětí objevovat spoustu legračních popletenin.
