Za hranicí času

Kniha mě zaujala svou krásnou obálkou a ořízkou a hlavně anotací. Nápad skvělý, čeština krásná a čtivá, ale děj se skoro nikam neposouvá a vyvrcholení příběhu tímto způsobem je až příliš jednoduché. No, možná mám jen načteno příliš mnoho knih.

Autorka má bezpochyby dar psaní, má krásnou slovní zásobu a kniha se čte opravdu dobře, ale mě nějak nezaujal ten příběh, jakoby se nikam neposouval. Necítila jsem tu nezměrnou lásku, příběh mi přišel velice plytký, nevyvolal ve mně skoro žádné emoce, chyběla mi hloubka, ani konec nebyl nijak uspokojivý. Nadchla mě pouze postava hlavní hrdinky (holka krav a mléko) a líbily se mi popisy restaurování, ale to nestačí... Potřebovala bych jít v příběhu mnohem hlouběji, abych pochopila a uvěřila... Nicméně to bylo kouzelné a příjemné čtení, takže knihu mohu doporučit, ale spíš hodně mladým čtenářkám... ;)

Knihu jsem otevírala s tím, že dostanu osudovou lásku napříč časem, trochu tajemna, trochu mrazení a ten pocit „oni si k sobě najdou cestu, i kdyby se vesmír rozpadl“. Anotace to prodává přesně takhle, že minulost a přítomnost se prolínají, Sharleen a Adrian jsou si souzeni a čas je jen detail. Realita? Měla jsem pocit, že čas není detail. Čas je ten hlavní problém. Protože já fakt místy nevěděla, kde jsme. V jakém roce. V jaké realitě. A jestli jsem náhodou nepřeskočila kapitolu. Celé to bylo spíš takové jakože: „Počkej, cože?“ Děj se vleče. Ale jako že fakt. Pořád jsem čekala na moment, kdy se něco stane. Něco, co mě nakopne. Něco, co mě donutí říct si „ok, ještě jednu kapitolu“. Jenže ono se spíš přemýšlí, cítí, znovu přemýšlí… a stojí na místě. A já s tím. A teď ta romantická linka. Sharleen a Adrian. Pokud tohle měla být velká osudová chemie, tak je to spíš lehce perlivá minerálka bez bublinek. Neříkám, že mezi nimi není vůbec nic, ale já to necítila. Neprožívala jsem to s nimi. Nehořelo to. A u příběhu, který stojí hlavně na vztahu, je to docela průšvih. Co mě mrzí nejvíc? Ten nápad je dobrý. Fakt dobrý. Hrát si s časem, osudem a propojením dvou lidí je strašně silný koncept. Jenže zpracování to podle mě úplně neutáhlo. Chyběla mi větší dynamika, jasnější ukotvení a hlavně emoce, které by mě rozložily. Je to autorčina prvotina, a já fakt nechci být zlá. Na debut to není průšvih, jen je tam cítit strašná zmatenost. Potenciál tam je. Jen tentokrát jsem si s knihou úplně nesedly. Upřímně? Dočetla jsem to spíš z principu než z nadšení. Škoda.

Úžasná, krásná, milá, svižná, rychle ubíhající kniha, která vtáhne do děje a nepustí dokud nedočtete...romantický příběh, silná hlavní hrdinka, padouch v bílé zbroji☺️

Anotace a samotný text lze označit za dvě odlišné knihy. Autorka neměla špatný nápad, ale do knihy nepromítla to, co slibuje v anotaci.