Všechny dobré věci (poškozená)

Pojďte se podívat do Nigérie, odhalíte tu dva odlišné světy. Eniola je chlapec, který sní o lepší budoucnosti, ale jelikož jeho otec přišel o práci, celá rodina se musí snažit sehnat peníze, alespoň na jídlo. Wuraola je mladá dívka, která právě zahájila svou lékařskou praxi. Jejich osudy se v jeden den nečekaně propojí, a to takovým způsobem, který rozhodně nebudete očekávat. Toto je již čtvrtá kniha z nové edice Hlas a já opět tleskám. Současná témata, která však nejsou tolik vidět a díky knihám dostanou svůj „hlas“, aby se mohla šířit dál do povědomí nejednoho čtenáře. Tentokrát jsem nešla do neznáma. Od autorky jsem četla již její předchozí knihu Zůstaň se mnou, která mě naprosto uchvátila. Bylo tedy jasné, že i tentokrát dostanu silný příběh a nespletla jsem se. Je to příběh z míst, která jsou pro nás neznámá, exotická a já musím říct, že nemám moc představu, co se v takových zemích děje, co musí obyvatelé denně řešit, jaké jsou jejich životy. Proto jsem vždy ráda, když mě kniha přenese na takové místo. Je tu skvěle vykreslena atmosféra, poznáte životy lidí, kde bydlí, co jedí, co nosí na sobě. Jaké je tu školství, zdravotnictví, politika… Je toho spousty a přitom je to pouze na pozadí příběhu, který nám chtěla autorka ukázat. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou tu propastné, jejich životy nemohou být více rozdílné. Samotný příběh je skvěle vystavěný, ve vyprávění se střídají hlavní hrdinové a vy si tak pomalu utváříte obraz toho, jaké jsou jejich největší starosti. Autorka umí šokovat, jak už to předvedla ve své předchozí knize, a do textu dokáže napasovat další problém, který byste tu nečekali, ale vzápětí vám dojde, že to tam přesně pasuje. Pohraje si s vašimi city a nenechá vás vydechnout. V textu jsou zachovány výrazy, které se v Nigérii běžně používají, nejdřív jsem se bála, že mě při čtení budou rušit, jelikož jim nebudu rozumět, ale to se nestalo. Naopak, spíše to ještě lépe vykreslilo atmosféru a já se skutečně přenesla do Nigérie. Je to rozhodně zajímavý příběh, u kterého jsem stále čekala, jak se jednotlivé linky propojí a pak to přišlo a já nevěřila svým očím a nemohla jsem přestat číst.