Rok potopy (poškozená)

Moc vyhodne pro mysl. Nema ale moc smysl.

Se slovy opatrně. Dej si pozor, co píšeš. Psaní je nebezpečné, vykládali nám u Zahradníků Adamové a Evy, protože tě nepřítel jeho prostřednictvím může vystopovat, dopadnout a na základě tvých slov odsoudit. Teď se ale přes nás přehnala Bezvodá potopa a já nemusím mít strach něco napsat, protože ti, kdo by mohli moje psaní použít proti mně, jsou s největší pravděpodobností mrtví. Již podruhé se ocitáme v postapokalyptickém světě, který si pro nás s pečlivostí vyšperkovala autorka M. Atwood. A jelikož se mi moc líbil první díl s názvem Gazela a Chřástal, i na tento jsem se moc těšila. Čekala jsem, že příběh bude pokračovat, tam kde skončil, ale bylo to úplně jinak. Autorka nám ukazuje příběh jiných osob. Postav, které žijí v tajném náboženském spolku, kde si všichni říkají Zahradníci. V jejich vedení jsou Adamové a Evy. Liší se od sebe pouze číslicemi (např. Eva šest, nebo Adam jedna). My tu sledujeme především Toby a Ren. A já Vám musím prozradit, že to bylo opět parádní čtení. Obě neměly jednoduchý život od samého začátku až do jeho konec. A já jim oboum opět zcela propadla, oblíbila si je a doufala, že apokalypsu přežijí. Kniha je psána lehkým až poetickým perem a člověk by řekl, že je to taková oddechová literatura. Navíc ještě doplněna písněmi, které si členové Zahradníků zpívají. Kniha se čte dobře. Příběh je vyprávěn v prvních osobách, tudíž byl pro mne zajímavý každou stránkou. Jenže když se člověk začne nad tím vším zamýšlet zjistí, že příběh je vším, jen ne oddechovým. Opět tu řešíme závazná témata jako znásilnění, darování vajíček, asistovanou sebevraždu, boj v arénách na život a na smrt, ale i fanatismus, moc překroutit slova v kázání tak, jak se to kázajícím hodí atd. Když se pak v polovině příběhu začnou objevovat i postavy z prvního dílu, cítila jsem se jako ryba ve vodě. Autorka nám Jimmiho, Chřástala i Gazelu vykreslila očima jiných postav, což vnímám jako velký přínos. Tenhle jiný úhel nám odkryl další věci, které jsme o nich netušili. Samotný konec je vlastně hodně podobný závěru prvního dílu. Končíme totiž téměř ve stejné chvíli. Známe jen další souvislosti, další informace a nové hrdiny. Těším se na závěrečný díl.