Ranhojička - Zlatá klec (Defekt)

Upřímně.. vůbec nevím proč tu píšu recenzi, když jediné co chci, je otevřít další díl :D Doporučuji všemi deseti ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

Jsem naprosto nadšena z cele série, byla jsem skeptická ale od prvního dílu se četla Dobre v druhem díle zacalo výrazně napětí a třetí díl byl od začátku do konce se zatajeným dechem. Naprosto dokonalá série jsem nadšena. Je mi líto, že už je konec.

Zlatá klec je naprosto dokonalým a plnohodnotným pokračováním Ranhojičky a já nemůžu být nadšenější. Kiva v průběhu knihy bojuje se svojí loajalitou k sourozencům a rostoucím citům k celé královské rodině, která jí chtě nechtě pomalu přirůstá k srdci. Objevují se tu nové postavy, Caldon a Rhess jsou naprosto boží a sice je stále jasná romantická linka mezi Kivou a Jarenem, tak za Caldona bych se já osobně teda rozhodně nezlobila. Autorka v průběhu celé knihy pomalu přisypává informace o obou rodinách, odhaluje důležitá tajemství, nenechá vás vydechnout a očividně si libuje v šokujících cliffhangerech. Od knihy se prostě NEDÁ odtrhnout a NUTNĚ potřebuju třetí díl a rozuzlení!

Tak toto byla jízda! První polovinu knížku se seznamujeme s královskou rodinou a novým královským prostředím. Víceméně se nic neděje, jenže Kiva má už teď pochybnosti, na či straně stát. Bojuje s tím celou knížku, ale jak se postupně dovídá nové a nové informace, je si svou volbou stále více jistá. To jak jsme se všichni dozvídali nové informace vždy po částech, bylo super. Vždycky mě napadlo - co dál? co nám odhalí příště? co jí ještě skrývali? o čem všem jí ještě lhali? Jaren byl trochu naivní, když Kivě všechno vykecal..chápu, že ji miloval, ale toto je pro něho jako pro budoucího krále dost slabina. Jak děj pokračoval, Kiva se pořád dál potápěla do svých lží a polopravd a bylo to pro ni dost psychicky náročné. Dokázala jsem s ní trochu soucitit, ale já už od začátku chtěla, aby si vybrala stranu království, a tak mě její chování občas štvalo. Hodně jsem si oblíbila Caldona díky jeho humoru a tomu, jak se k ní choval i přes.. spoiler. Kdo četl, asi ví. Konec byl úplná emoční houpačka. Chtělo se mi křičet, brečet, všechno! Takže rychle dopisuju recenzi, ať se můžu vrhnout na ten třetí.

“Hlavní hrdinka” je úplně tupá, většina knihy je popisem jejích pocitů, které jsou převážně takové, že se bojí cokoliv udělat a když už něco konečně “udělá”, tak zase čtete, jak se přitom bojí… případně, jak ji jídlo dělá kotrmelce, či ztěžklo jako kámen (tyhle přirovnání jsou tam až smutně často)… Pořád čtete dokola, jak si přehrává různé rozhovory, které většinou zakončí tím, že je rozpolcená a nebude nic řešit… no a takhle ubíhá celá kniha… děs běs