Metadovednosti a (ne)vědomí v psychoterapii

Zřejmě nejvýznamnější představitel existenciálního směru v psychoterapii Irvin Yalom tvrdí, že již od Freuda se v moderní psychoterapii dlouho přeceňovala důležitost technik na úkor mnohem důležitějších kvalit psychoterapeuta, mezi které patří například láskyplný soucit, přítomnost ducha, laskavá péče, vycházení ven z vlastní ulity, schopnost kontaktovat pacienta na hluboké rovině nebo moudrost. Ačkoli se bez těchto i jiných osobnostních kvalit terapeuti v praxi nemohou obejít, jen zřídkakdy tvoří přiznanou a koherentní součást jejich teorií a vysvětlení. Zpravidla se o nich nikde nepíše a v terapeutických výcvicích jsou získávány spíše latentně. Publikace Petra Mikošky analyzuje právě tuto množinu jevů: Yalom je označuje jako přisypávky, které terapeut přidává, když se nikdo nedívá. Při zkoumání úlohy těchto metadovedností v psychoterapii P. Mikoška vychází z principů a terminologie procesorientované psychologie, která s těmito dovednostmi pracuje nejen na úrovni teoretické, ale i v psychoterapeutické praxi. Autor si klade za cíl jednak zdůvodnit, proč je kvalita technických intervencí, interpretací a možnost rozpoznání existence a povahy (proti)přenosových jevů podmíněna přítomností metadovedností, jednak ukázat možnosti jejich kultivace. Zaměřuje se při tom především na psychoterapeutickou využitelnost technik kultivace tzv. "všímavosti". Mgr. et Mgr. Petr Mikoška Ph.D. vystudoval filozofii, českou filologii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Do rámce jeho odborného zájmu patří především zkoumání teoretických východisek psychoterapeutických přístupů a hledání aplikačních možností fenomenologické metody v klinické psychologii a pedagogice.

Sdílet