Les v domě (poškozená)

Aleno Mornštajnová, přestaňte si ze mě dělat legraci a řekněte, jak to děláte? Jakto, že jenom vy dokážete napsat knihu, kterou po dočtení držím bezhlesně v ruce a nevím,co si vlastně myslím? Úžasná jste, naprosto dokonalá. Přečtení doporučuji. Jo a taky po Přečtení doporučuji den dovolené, abyste tuhle duševní likvidaci v cajku vstřebali.

Nejsem necita, ale mě to prostě hrozně nudilo, záměr a nápad oceňuji, ale potenciál nebyl plně využit, celé dílo na mě působilo tak nějak celkově nedopečeně. Bohužel, žádný wow efekt ani slzičky se nedostavily...

Právě dotčeno. Ač 297 stran smutku a deprese, kniha se četla sama, to už ale u Aleny Mornštajnové známe. Ovšem tentokrát mě ještě více děsí, čí příběh nám autorka vlastně vypráví. Kdo musel tyto hrůzy prožít a kolik dalších dětí musí podobný příběh žít. Kolik jich to nikdy nikomu nepřizná. A jak jednoduché je zneužít čistou dětskou duši a dokonce ji i zvrátit. Ještě dlouho se mi bude honit hlavou myšlenka, jak zařídit, aby se tohle nikomu nedělo. Díky za to, že si možná zase o něco více lidí začne všímat, co se kolem nich odehrává. Doufám.

Příběh jedné rodiny a toho, co se neříká. Cácora je ještě malá, když odešel otec. Její matka doma moc nebývá, a tak je s babičkou. Babička je svéráz a myslí si, že o špatných věcech je lepší nemluvit. Ale dá se tajemství pohřbít dost hluboko, aby se už nikdy nedalo vykopat? Bylo mi jasné, že se mi tato kniha bude líbit, od autorky jsem přečetla vše a vždy jsem byla nadšená. Ale že to bude až takové, to jsem tedy nečekala… Je to smutné čtení, napínavé a tajemné. Je to těžké, sedne to na vás a jen tak nesleze. Čtete s očekáváním, co bude dál, budete chtít vědět víc a víc. Autorka to skvěle dávkuje a nechává nás v napětí a pak to všechno vybalí… Je to nečekané, překvapivé, šokující. A když mi došlo, jaké je v knize tajemství, bylo mi tak úzko, že jsem ani nevěděla, jestli chci číst dál a všechno se to dozvědět. (Samozřejmě, že jsem četla dál a knihu jsem nemohla vůbec odložit). Autorka na čtenáře dokáže skvěle přenést emoce, bylo mi tak při čtení úzko a smutno. Jsou tu skvěle použité metafory. Když Vám to pak všechno dojde a pochopíte i ty náznaky v předchozích kapitolách, možná vám i mráz přeběhne po zádech. Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako jeden z mnoha rodinných příběhů, ale je v ní mnohem víc.

Je to úžasná kniha. Dávám deset z deseti, tedy pět z pěti.