Jiří Bartoška Milovník života (Defekt)

„Člověk má všechno napsaný v ruce.“

Fatalista. Nejen kvůli víc jak dvacetiletému účinkování ve hře ‚Jakub a jeho pán‘ podle novely Milana Kundery, inspirované Diderotovým Jakubem Fatalistou, ale tak nějak vůbec. Jak sám říká, je člověkem okamžiku.

Průšvihář. Trojky z chování za neomluvené hodiny, které trávil za školou s cigaretou v ruce, poněkud jiná vizáž než pečlivě učesaná pěšinka a šuškandy na chodbách i ve sborovně...Zkrátka už tehdy vybočoval z průměru. Ale o studiu herectví v mládí vůbec neuvažoval, vždyť v jeho rodině nikdo žádné umělecké sklony ani nadání neměl. Chtěl studovat kunsthistoriku.

Kuřák. Kouřit se naučil ve čtrnácti, první cigaretu vykouřil pod pardubickým zámečkem. K jeho kladnému vztahu k vůni tabákového kouře možná přispěla babička z Kutné Hory, která pracovala v tamní tabačce. Malý Jiří tam prožil se svým bratrem podle jeho slov krásné dětství, kdy se prý naučil všechny neřesti – kouření, pití...

Idol. Výška sto osmdesát pět, černé polodlouhé vlasy do patky, černé oči, a navíc charakteristický nakřáplý hlas, kvůli kterému se málem nedostal na JAMU – komu by se nelíbil? Jenomže tu byla Andrea, jeho famme fatale, s níž se seznámil během prvního ročníku studia na JAMU. Ona tehdy ještě studovala gymnázium...

Prezident. Všichni si ho nejvíce spojují s jedním z nejstarších světových filmových festivalů, založeným v roce 1946 v Karlových Varech, který v roce 1994 společně s filmovou kritičkou Evou Zaoralovou, vysoce uznávanou doma i v zahraničí, zvedl jako Fénixe z popela poté, co se o rok předtím tehdejší první vláda Václava Klause rozhodla, že festival z ekonomických důvodů zruší. Dnes Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary patří k nejprestižnějším akcím svého druhu vedle přehlídek v Cannes, Berlíně, Benátkách, Locarnu ad. Je považován za nejvýznamnější ve střední a východní Evropě.

Herec. Zanechal nesmazatelnou stopu v české i slovenské kinematografii. Jen si vzpomeňme na jeho doktora Skalku v seriálu Sanitka z roku 1984, jehož nečekanou smrt oplakávaly snad všechny divačky. Třetího prince ze slavné pohádky s Libuškou Šafránkovou. Pumpaře od Zlaté podkovy. Pravěkého Sokola v trilogii podle Štorcha. Inženýra Jacka Rošta v Páralově Katapultu. Oldřicha v historickém dramatu Otakara Vávry. Pátera Floru Českými lvy oceněného filmu Je třeba zabít Sekala. Samuela v Mináčově Všichni moji blízcí, za což získal prvního Českého lva za vedlejší roli. Boha v Andělu Páně I a II. Spisovatele Karla ve snímku Líbáš jako bůh a pak i ďábel Věry Poledňákové. Krále v originálním kostýmu v pohádce Princezna a písař. Veterináře Jana v road movie Teorie tygra. Majora Hrubého v seriálu Strážmistr Topinka. Zbožňovaného dědečka ve stejnojmenném filmu. Výčet rolí Jiřího Bartošky zaplní několik stránek.

Milovník života. Kromě dobrých cigaret má rád krásná auta, kvalitní pití, karlovarský festival a Thermal, dům v Andělské Hoře, dovolené na Elbě a v Řecku.

Sdílet