Hegel ve Francii

Recepce Hegelovy filosofie představuje klíčovou kapitolu moderního francouzského myšlení. Za zakládající spis bývá považována existenciální interpretace J. Wahla Nešťastné vědomí v Hegelově filosofii (1929), po níž se v rozmezí tří dekád objevila řada hegelovských prací od autorů jako A. Kojeve, J. Hyppolite či É. Weil. Přestože od počátku šedesátých let přestává být hegelianismus jedním z dominantních proudů francouzské filosofie, jeho představitelé stále nabízejí interpretace významné nejen v úzkém okruhu hegelovských bádání. Například v devadesátých letech vzbudí mimořádný zájem kniha C. Malabouové Hegelova budoucnost. Plasticita, časovost, dialektika. Naše antologie zahrnuje překlad devíti francouzských textů. Jejich tematickým pojítkem je filosofie času, která se dotýká nejexponovanějších bodů Hegelovy nauky: ať už jde o vztah pomíjivé přírody a jejího věčného duchovního základu, o klasické téma konce dějin, jenž je pro Hegela děním svého druhu, nebo o rozdíl mezi lidským časem, který se ukládá v paměti, a nepamětným časem přírodních jsoucen

Sdílet