Fuga mýho života

Krásná kniha se silným příběhem. Řekla bych, že to je podobná kniha jako My děti ze stanice zoo. Jsme v krásné Paříži, která umí být i drsná. Příběh Chrise mě bavil a bála jsem se co se mu zase stane. Už začátek knihy nás dost drsně vhodí do příběhu. Máme zde téma přátelství, lásky, ale i peněz a drog. Autorka příběh opravdu vymazlila i když na stránkách jsem našla pár chybek, ale mě vůbec nevadili.

Tak tohle byla jízda, syrový příběh, kdy máte chuť Christopha uškrtit a zároveň ho litujete. Je to drsné, smutné i zamilované čtení. Připomíná mi to film Děti ze stanice t

Tak jsem si koupila krásnou knihu s něžnou obálkou a hned na prvních stránkách zjistila, že čtu těžkou Dark romanci. No jo, vždyť autorkou je Petra Fido. Po přečtení její knihy Uprostřed ničeho jsem mohla čekat, že své hrdiny protáhne peklem. Jako obvykle se mi spoilerovat chce a zároveň nechce, abyste si ten emoční masakr vychutnali pěkně postupně jako já. Mohlo by se zdát , že je těch průšvihů v životě Christopha nějak moc, ale ono to do sebe tak dobře zapadá. Moc dobře se to četlo. Kapitoly jsou rozdělené do krátkých úseků, takže si říkáte ještě kousek a ještě kousek a najednou jste na konci knihy. Jsem opravdu ráda, že kniha tentokrát vyšla v papírové formě. No nevím proč, ale přijde mi že když mám v ruce knihu a ne čtečku je to takové osobnější. Rozhodně se těším na další knihy od autorky.

Jsou knihy, které dočtete a za chvíli už vlastně nevíte, o čem byly. A pak jsou knihy jako Fuga mýho života. Takové, které ve vás zůstanou hlavně kvůli tomu, jak moc vás během čtení psychicky vyčerpají. Tohle bylo opravdu těžké čtení. Celou dobu jsem měla pocit, že nesleduju jen příběh, ale život kluka, který dostal naloženo plnej kýbl sraček. Chris… Z toho člověka mi bylo snad celou knihu smutno. To, co ho potkalo už ve čtrnácti, ho úplně zničilo a bylo strašně těžké sledovat, jak se postupně propadá hlouběji do drog, beznaděje a sebedestrukce. Petra Fido dokázala závislost popsat až děsivě realisticky. Nebyla to žádná romantizace drog. Člověk viděl, jak snadné je tomu propadnout, co to s člověkem udělá a jak strašně těžké je z toho ven. A pak přišel Alex. Malé světlo v tom všem hnusu. Naděje, že by Chris mohl chtít žít, hrát na klavír, milovat a být konečně šťastný. Jenže autorka vás nenechá ani chvíli v klidu a brutálně testuje nervy skoro až do konce. Syrová, bolestivá a strašně silná kniha, kterou ze sebe jen tak nedostanu. A i když mě místy psychicky úplně ničila, jedno autorce upřít nemůžu — na emoce má neskutečný dar. A nejen na ty hezké .