Brutal 2: Zpověď detektiva z oddělení vražd

O něco slabší než první díl. Padouši jaou stále jedno velké klišé a o detektivu Danovi a jeho minulosti jsem se nedozvěděl vůbec nic.

O něco méně brutální než první díl. Stále mi však chybí motivace detektiva Dana, kterou doufám odhalíme v dalších dílech, jinak celý příběh vyzní pouze jako lacina přehlídka násilí bez nějakého dalšího smyslu. Knihy se soustředí více na pachatele s povahu jejich činu, zatímco zcela opomíjejí vyšetřování a vlastně jakoukoliv jinou stránku celé věci. Tak uvidime, co bude dál.

Tento díl je s brutalitou maličko slabší oproti prvnímu dílu, ale rozhodně stojí za to. Je to má druhý manga a jsem spokojená.

Přesně jak tu řeší čtenáři v recenzích přede mnou i mně připadá, že je druhý díl slabší než ten první. Podle mě o dost. Přečetla jsem všech pět dílů a zpětně si myslím, že druhý díl je úplně nejslabší z celé série. Čekala jsem taky, že když je hlavní postava detektiv, dozvíme se trochu víc i o tom, jak zločince hledá, jak si o nich získává informace, ale z toho procesu nám není popsáno vůbec nic. Dost často se mu ten zločinec sám náhodně připlete do cesty, což mi přijde zvláštní. Má nějaké štěstí na to, aby zrovna náhodně šel okolo místa činu...

Jak již nejspíš ti, kteří se chystají číst druhý díl mangy Brutal, ví, hlavní hrdina Hiroki Dan je velmi úspěšný detektiv z oddělení vražd. Nebojuje však se zlem pomocí zákonů, vyhlášek či soudů, nýbrž velmi rád bere spravedlnost do svých rukou. A to dost brutálně, neboť se doslova vyžívá v mučení. To, jestli mezi mučením a Hirokiho zálibou v keramice, kterou často a rád vypaluje ve své opravdu rozměrné peci, najdete nějakou skrytou spojitost, je již pouze otázkou vaší fantazie. Nebo snad ne? Vzhledem k tomu, že je náš detektiv velký sympaťák, docela mě mrzelo, že v druhém díle se nám jeho přítomnosti dostalo snad ještě méně, než v díle prvním. Obvykle se objeví až na samém konci případu, jako vykonavatel spravedlnosti. Není zde vidět žádný proces vyšetřování, nebo to, jak se dostává k potřebným informacím. Nikdo ho nepodezřívá, když se prostě neukáže v práci a věnuje se svým... řekněme oblíbeným aktivitám. Já osobně bych uvítala, kdyby byl do děje zapojen více. Myslím, že by si k němu díky tomu čtenáři mohli lépe vytvořit vztah. Také bych ráda zmínila, že pro mě osobně byl druhý díl mnohem méně brutální než první. Tentokrát se zde setkáváme se dvěma případy rozdělenými do čtyř kapitol. Oba spojuje podobné téma - děti. Pokud jste tedy citliví na cokoliv týkajícího se dětí v souvislosti se zločiny, raději se téhle manze vyhněte. Na závěr bych jen dodala, že i přes to, že mi druhý díl přišel o něco slabší, než ten první, jsem si jeho čtení docela užila. Doufám však, že s dalšími díly nebude dále klesat kvalita a brutalita jednotlivých příběhů. Byla by to vážně škoda.