Atomové šelmy: Základna

Je to čtivé, drsné, krvavé a je tam Keksík, který není žádná sušenka! Stejně jako v případě nedávno zakončené série Legie, nabízí i Atomové šelmy osvědčený koncept, kdy (SPOILER) ti hlavní zlouni uniknou a v samotném závěru přijde odhalení, které příběh znamenitě zamotá. Takže s posledním řádkem nastane lehká frustrace, protože čtenář chce IHNED pokračování. Nezbývá tak možná, stejně jako to dělá Leon, pronést krátkou modlitbu: „Jaderná bohyně, ochraňuj mě, ať radiační situace zůstává stabilní.“, aby ty tři proklamované měsíce mezi jednotlivými díly autorské duo dodrželo, protože další, co knihu zdobí je její čtivost. Nemuset ráno vstávat do práce, zastavil bych se po přečtení první stránky až na té poslední.

Legie to sice bohužel není, ale dřívější Kotletův Spad to připomíná hodně. A Spad jsem měla celkem ráda. Aťáci jsou fajn, Jaderná církev taky. Jen už jsem prostě unavená z těch kotletoporno keců. Fakt to nejde aspoň jednou bez těch prasáren?

Po dlouhé sérii Legie se nám tu objevuje nová série. Ve zběsilém postapokalyptickém světě, po atomovém šílenství přežívají lidé mezi betonovými zátarasy. Mezi nimi se objevují atomové šelmy stvoření postapokalyptického světa a ti na druhém konci barikád vyznavači bílého boha, Církev, Velekněžky, kněžky a jejich novicky a další přeživší atomového šílenství. Hlavními hrdiny této slibně začínající série Leon Keksík a Kris. Jo jasně opět tu bude krev, sexx a hromada vystřelených nábojů a sedm pravd, které se musejí dodržovat. ☢️Staří bohové jsou mrtví ☢️Vše, co lidé udělali, bylo špatně a bude špatně ☢️ Jaderná bohyně je jediný živý Bůh ☢️ Kněžka nesmí nikoho odmítnout ☢️ Člověk může zabít pouze člověka, který mu chce ukrást kukuřici ☢️ Nepiš opilý na Twitter ☢️ Jaderná bohyně se vrátí Takže můžeme očekávat K&K akci, napětí a humor. Jen mi řekněte, dostal jsem špatný výtisk a chybějí mi stránky, nebo nás autoři vodí za nos a musím čekat na další díl?

Nejslabší autorova kniha. Z postav mi byl sympatický jen ten aťák, kterému jsem fandil, aby všechny ty debílky sežral. No nic.

Ano. Tak toto ano. Parádní postapo, které zpracovává známé téma, ke kterému v současné době směřujeme - život po atomové válce. Vzhledem k zapojení Františka Kotlety mi neustále v hlavě rezonoval jeho excelentní SPAD. A upřímě. Hodně se to kvalitou blíží. Díky Kristýně je to takové jemnější. Příjemně. Máme tu společnost, která se rozpadla na jednotlivé ostrůvky společnosti, které živoří na svém písečku, ale najdou se i prostředky pro směnný obchod. Tak jako po každé apokalypse, málo jídla, hodně nábojů a zbraní. My se ocitáme na Základně. Bývalé vojenské základně, která je úkytem pro zhruba tři tisícovky lidí, kteří si tu žijí relativně poklidným životem. jejich jediná starost je přežít. Z vyprávění poznáme, že jsou i další osady. Že jsou karavny, které putují krajinou a propojují osady obchodem. Poznáme, že nejen obchod, ale i jakési kulty a náboženství spojují společnost. A nebo rozdělují.... Základna žije v poklidu až do... Až do okamžiku než přijede karavana, než vstoupí na půdu základy Velekněžka a než se otevře minulost Šerifa a celé se to po.... Čtivé, čtivé, sakra čtivé. Jen tak dál a šup sem s pokračováním