Zloději zelených koní si nechají ukrást duši

Když vášeň přeroste přes hlavu

Spíš než román jsou Zloději zelených koní novelou. Na 170 stranách autor rozehrává příběh studenta Pavla, který se zapojí do nelegálního hledání vltavínů. Z původní vášně mineraloga se však stane posedlost, která zničí všechno, na čem mu záleželo a odhalí i dramatické mezilidské vztahy – přátelství, lásku, zradu a nejedno zklamání.

Příběh se odehrává v osmdesátých letech v jižních Čechách. Hlavní hrdina Pavel studuje v Praze mineralogii, doma má sbírku různých kamenů opatřených datem a místem sběru. Ze všeho nejradši má ale vltavíny. Co je vlastně vltavín? To vysvětluje své přítelkyni Karolíně hned v úvodu knihy.

„Taky se jim dřív říkalo měsíční kameny, ale to je hloupost, ve skutečnosti nemají s Měsícem nic společnýho, a jsou tady u nás v jižních Čechách, objevil je poprvé ňákej profesor Mayer, a ten jim říkal chryzolity od Týna, že byly zelený. Dneska je po nich velká poptávka ve šperkařství. Brože, přívěsky, náušnice. Je to unikátní a jedinečnej minerál. Když víš, jak na to, můžeš na vltavínech vydělat slušný prachy..." (úryvek z knihy)

Hledání sebe sama

Jednoho dne se připojí k organizované partě hledačů vltavínů, do které přivede i svého kamaráda, o něco staršího Kačmara. Ten si chce přivydělat jejich prodejem na rekonstrukci domu. Tou dobou už Pavel bydlí v hradeckém bytě s Karolínou, která si našla práci v realitce.

Začne to jako nevinná zábava, koníček, Pavel nechce vltavíny prodávat, ale chce si je nechat do své sbírky. Po čase mu však kopání přeroste přes hlavu, přestane chodit do školy a jeho život se smrskne jen do nočních výprav s Kačmarem, kdy si vytipují lokalitu a na vlastní pěst se snaží najít co nejvíc kousků.

Kačmar mu pak dá některé do sbírky a zbytek prodá na burze. O výdělek se dělí napůl. Čím víc je však posedlý vltavíny, tím víc se mu Karolína vzdaluje. Její život je diametrálně odlišný od toho jeho, přestává ji bavit prát každé ráno Pavlovy kalhoty plné písku a hlíny a poslouchat, co zase našli. Celý jeden pokoj už zabírají kameny.

Reálný příběh

Z koníčku se stává posedlost. Hrdina chce zároveň dostát svým ideálům, snaží se najít smysl života, a přesto zůstat čistý, přirozený, nehledět na materiální stránku a kariéru. Chce dělat jen to, co ho baví. Je víc než jasné, že noční kopání ovlivňuje jeho osobní život, cítí, že to, co dělá, není úplně v pořádku, ale přesto si to omlouvá.

Potřebuje být spjatý s přírodou, cítit vítr ve vlasech a vůni hlíny, odlesky slunce v právě nalezeném vltavínu, radovat se z každého pěkného sklíčka. Peníze, postavení nebo úspěch není nic pro něj. Bude však Karolína sdílet jeho názor? A zůstane Pavel věrný svým životním zásadám?

Zloději zelených koní jsou příběhem o hledání. Nejen vltavínů, ale i sebe sama, štěstí, pravých kamarádů a smyslu života. Knížka se velice dobře čte, je o obyčejných lidech se všemi jejich starostmi a vy Hájíčkovi věříte každé slovo. Mám ráda jeho styl psaní, venkovskou tematiku jižních Čech, popisy přírody i úsporný popis vztahů a emocí.

V románu je všechno – láska, rodina, přátelství, trochu tajemství, ale hlavně realita, která dělá z Hájíčkových knih to, čím jsou. Doporučila bych čtenářům, kteří hledají kvalitního českého autora. Pokud se vám líbila Rybí krev nebo povídky Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, jsem si jistá, že neuděláte chybu ani s tímto románem o zelených vltavínech.