Volání divočiny: KNIHA vs. FILM

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Michael Šoták Michael Šoták

Volání divočiny: KNIHA  vs. FILM - titulní obrázek

Kdo nemá rád psy? Jsou to ta nejpřátelštější stvoření na světě. Je to jeden z mála druhů zvířat, ke kterým se lze přiblížit. Psi jsou ti nejoblíbenější domácí mazlíčci. Vidíte je v knihách, televizních pořadech, kreslených pohádkách i filmech. Jeden z nejlepších psích románů na světě je Volání divočiny od Jacka Londona.

Kniha

Tato kniha vypráví příběh velkého a silného psa jménem Buck. Je to kříženec bernardýna a skotského ovčáka, což mu dává jedinečný a mohutný vzhled. Na začátku příběhu se jeho život zdá dokonalý. Bydlí v pohodlném domě v Kalifornii, kde je příjemné počasí, dobré jídlo a bazén. Zahradníkův pomocník ale Bucka ukradne a prodá ho, aby splatil své dluhy.

 

  • Volání divočiny

    pevná vazba

    Krátký dobrodružný román Volání divočiny je mistrovským dílem jak svým stylem, tak i proto, že povyšuje dobrodružné příběhy na úroveň klasické literatury. Buck je čtyřletý pastevecký pes hýčkaný svým…

    199 Kč

    249 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Strastiplná cesta...

Od této chvíle začíná být Buckův život o mnoho těžší. Nejprve se dostane na místo, kde ho muž bije holí. Poté je poslán na Aljašku, kde je nucen vykonávat jednu z nejnáročnějších prací na světě – tahá těžké sáně v mrazivém počasí. Není to pro něj lehké, neboť byl zvyklý na teplé a příjemné počasí v Kalifornii. Brzy se ale přizpůsobí, a dokonce si začíná tuto práci užívat. Buck ani netuší, že na něj čeká velké dobrodružství.

Toto je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Autor Jack London je úžasný spisovatel, jeho styl psaní je prostě jedinečný. Vše popisuje jazykem, který vypadá a zní jedinečně, ale zároveň je zábavný a nenáročný.

Pokud máte rádi psy a další podobné tvory a chcete si přečíst knihu, která se liší od hravých dětských příběhů o zvířatech, nesmíte si Volání divočiny nechat ujít. Dozvíte se mnoho o těžkém životě na Aljašce během zlaté horečky a také o tom, jak těžké to tenkrát měli psi.

Film

Harrison Ford a počítačově vytvořený psí hrdina v nejnovější adaptaci klasického dobrodružného románu od Jacka Londona.

První filmovou adaptaci románu Volání divočiny od Jacka Londona lze najít už v roce 1923. Ve 30. letech minulého století vyšla druhá verze, s Clarkem Gablem a Lorettou Youngovou v hlavních rolích. Následovaly i další snímky, ve kterých si zahráli třeba i Charlton Heston a Rutger Hauer. Všechny tyto filmy měly alespoň jeden společný znak: hrál v nich skutečný pes.

Toto bohužel nelze říct o nejnovější verzi, v níž Harrison Ford představuje dobráka Johna Thorntona, který se během zlaté horečky v Yukonu spřátelí s křížencem bernardýna a skotského ovčáka jménem Buck. Do role nebojácného psa, který se objevuje v drtivé většině scén, tentokrát nebyl dosazen herec ze zvířecí říše, ale Terry Notary – (velmi lidský) bývalý člen souboru Cirque du Soleil, který při natáčení napodobil psí pohyby. Je tomu tak i u mnoha dalších psů a jiných zvířat v tomto snímku, kvůli čemuž se nové Volání divočiny podobá nedávným fotorealistickým výtvorům z Disney dílny jako například Kniha džunglí nebo Lví král. Nikoho nejspíš nepřekvapí, že se jedná o první hraný film od režiséra Chrise Sanderse, který stojí za vytvořením animovaných hitů jako Jak vycvičit draka, Lilo a Stitch nebo Croodsovi.


Výsledek je přinejmenším vizuálně dezorientující. Přestože Notary a odborníci na speciální efekty odvedli technologicky dobrou práci, Buck prostě nevypadá zcela opravdově. A stále očekáváte, že on i ostatní zvířata začnou zpívat. Na druhou stranu je to možná rozumný přístup, protože scénář od Michaela Greena se od výchozího materiálu celkem osvobodil a výrazně zvyšuje nebezpečí a akci.

Buck v tomto filmu není jen nebojácný a odhodlaný pes, ale také za účelem záchrany člověka odvážně skočí do propasti v ledu na zamrzlé řece anebo předhoní lavinu. Tvůrci zřejmě usoudili, že Londonův příběh není dostatečně vzrušující, ačkoliv čtenářům přináší radost už více než století.

Nic z toho mladému publiku, na které je snímek zjevně zaměřen, nejspíš nevadí. Ale náročnější diváci budou s nelibostí kroutit hlavou nad tím, do jakých komických proporcí byl příběh nafouknut, ať už záměrně nebo ne. Na začátku filmu, ještě v kalifornském domě u prosperující rodiny Judge Millera (Bradley Whitford), rozmazlený Buck napáchá takovou spoušť, že by i Beethoven zahanbeně svěsil hlavu.


Buck určitou dobu stráví ve vlastnictví sourozenců Hala (Dan Stevens) a Mercedes (Karen Gillanová), kteří pošetile trvají na tom, aby Buck vedl smečku psů přes zamrzlou řeku, přestože led už taje. V původním románu se Hal, Mercedes i její manžel Charles (Colin Woodell) utopí. V tomto filmu se z Hala stává zamračený záporák, který Bucka a Thortona trápí až do samého konce. Stevens v tomto snímku představuje typ padoucha, kterého byste hledali spíše v animovaných seriálech.

Ford, pyšnící se hustým bílým vousem, do toho všeho naštěstí vnáší rovnováhu. Tento herecký veterán citlivým způsobem představuje postavu laskavého Thortona, který stále truchlí nad smrtí svého syna i nad následným rozpadem manželství, a léčí svůj smutek alkoholem.

Tvůrci filmu nemohli odolat jakýmkoli antropomorfismům, a tak vidíme, že se Buck opakovaně pokouší Thorntonovi vzít alkohol, jako nějaký psí pracovník u anonymních alkoholiků. Ford svůj nenápadný herecký výkon doplňuje dojemnou emocionální hloubkou, což je ten nejlepší prvek tohoto filmu. Ovšem fakt, že celý příběh i vypráví (a to z Buckova úhlu pohledu), logice snímku moc nepřidává.

Během pouhých 100 minut se toho v tomto filmu rozhodně stačí hodně udát a vše k tomu i báječně vypadá, díky šikovným záběrům Janusze Kaminského, dvojnásobného držitele Oscara. Scény, ve kterých se Buck stává součástí týmu psů ve spřežení, jsou obzvláště zábavné. Spolu s ostatními psy rozvážejí poštu, vedeni francouzsko-kanadským párem, který příjemným způsobem ztvárnili Omar Sy a Cara Geeová. Závěrečná scéna je nesporně dojemná, přestože jsou všechna zvířata počítačově vytvořená.

Přes všechno se nemůžu zbavit pocitu, že Lassie a Rin Tin Tin se obrací ve svých hrobech.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet