Lukáš Rendek. Od letadel ke knížkám

Jak se kluk z Nové Dubnice dostane do Prahy?

Jsem knihkupec velmi netradiční. Mé kroky odmalička směřovaly k letadlům. Vždycky mě bavily modely a letadla mě fascinovala. Vyučil jsem se proto leteckým mechanikem. Ale uchytit se v tomto oboru bez praxe je dnes velice těžké.

Takže jste se musel poohlédnout jinde?

Ano. Velké lákadlo pro mě vždy byla Praha. Navštívil jsem ji jako mladý a úplně si mě získala, bylo to město plné tajemství a kultury. Takže hned po střední škole jsem se vypravil do světa – do Prahy.

Jaké byly vaše začátky?

Nelehké. Bral jsem každou práci. Začínal jsem s pár korunami. Přijel jsem do Prahy s přítelkyní, měli jsme jen kde bydlet, všechno jsme zařizovali od začátku. První práce, kterou jsem dělal, se týkala mé druhé lásky – sportu. Prodával jsem sportovní vybavení a asi se mi dařilo, protože jsem se za krátkou dobu stal zástupcem vedoucího pobočky.

A jaká byla cesta ke knížkám?

Knížky mě bavily vždy, a když jsem cítil, že ve sportovním obchodě jsem dosáhl svého maxima, říkal jsem si, co budu dělat dál. A knihy byly prostě prostředí, kde mi bylo dobře. Chtěl jsem jednoduše být mezi knížkami. Krásné bylo, že jsem si našel práci v knihkupectví během jednoho dne.

Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že chci dělat s knihami, a v pátek jsem byl na začátku své knihkupecké cesty. Šel jsem se zeptat na práci do Knih Dobrovský na Pankráci a klaplo to – nastoupil jsem v prosinci, přímo do předvánočního šílenství, jako pokladní. Velmi veselá záležitost.

A hned jste věděl, že zůstanete?

Ano. Tak jsem zjistil, že jako knihkupec chci růst, pohltilo mě to. Je to báječný úsek života. Snažil jsem se posouvat dál, musím říct, že to šlo docela rychle. Z pokladny jsem se dostal na prodejnu a za krátkou chvíli jsem dělal směnového vedoucího. Na Pankráci jsem byl celkem čtyři roky.

A dál?

Pak mi pan Dobrovský nabídl, jestli bych chtěl šéfovat vlastní pobočce, tedy právě na Andělu.

Jaká je to pro člověka, který je letecký mechanik a prodává sportovní vybavení, změna vstoupit mezi knížky? Musel jste se hodně učit?

Načteno v češtině jsem něco měl, na Slovensku některé tituly nevycházely, takže je strýc vozil z Česka. Pak jsem od pokladny, kde jsem začínal, prošel kompletně celou prodejnou, vyzkoušel jsem si úplně všechnu práci.

U sportu mi chyběla možnost rozvoje, to je výhoda knih: neustále se dozvídám nové věci. Jinak jsem se hlavně snažil odpozorovávat od lidí, kteří už byli na své pozici dlouho a mezi knihami nějaký ten pátek strávili.

Potíže nenastaly?

To víte, že nastaly. Mladý kluk, Slovák, dostal na starost české učebnice. A už to jelo: Mladý muži, vy nevíte, kdo to je Běloun? Vy nevíte, jaké učebnice se tu používají? No, vznikalo hodně komických situací. V učebnicích to byl asi největší boj. Někteří zákazníci mi opravdu dávali najevo, kdo jsem, odkud pocházím a kdo v jejich očích vlastně vůbec nejsem.

Co management a práce s lidmi?

Tohle mě hodně bavilo a baví, zabývám se osobním rozvojem, čtu knížky třeba od Roberta Kiyosakiho a podobně. Zajímám se i o ezoteriku, tyhle dvě věci se prolnuly. Samozřejmě jsem se musel naučit tu úředničinu, ale to nebyl problém.

Čtete pořád rád? Nebo je to už jen profesní věc?

Láska k četbě mě neopustila, i když přiznávám, že na to už není tolik prostoru. Trávím hodně času v kanceláři. Ale pořád si hledám ty své oblíbené autory a žánry. Hodně se mi rozšířil záběr knih, které čtu. Dřív jsem totiž moc nečetl beletrii, k tomu mě má práce přivedla. Také se hodně probírám oddechovou literaturou, ta mě dřív míjela.

Hodně využívám audioknihy, při sportu nebo během jízdy v autě „přelouskám“ opravdu velké množství knih. Jsem schopný takhle poslouchat i doma, když třeba dělám nenáročnou práci na počítači.

Postavíte se sám „na plac“?

Samozřejmě. V prodejně mě to baví mnohem víc než v kanceláři. To je ta pravá knihkupčina a právě to bych doporučil úplně všem z vedení – aby si aspoň na pár hodin vyzkoušeli práci na prodejně se zákazníky. Člověk na tuto profesi získá úplně jiný pohled. Upřímně řečeno, já takhle chodím relaxovat.

V kostce

3 - tolik je věcí, které považuje za základní výbavu každého knihkupce: nůž, tužku a papír. Těší ho procházky v lese a meditování, trénuje aikido, hodně plave. Rád spí. Čte především knihy o osobním rozvoji, ezoterice a také životopisy zajímavých a úspěšných lidí. Přiznává, že oproti jiným kolegům není až tak náruživý čtenář, měsíčně přečte asi pět nebo šest knih z mnoha různých žánrů. Ve své prodejně velí devíti lidem. Nejtěžší je pro něj práce s lidmi. „Už jen naučit některé lidi pozdravit je nadlidský výkon,“ směje se. K přečtení v novém roce doporučuje starší klasické tituly jako Tulák po hvězdách od Jacka Londona nebo Škola malého stromu od Forresta Cartera.

Lukáše najdete v Anděl City Praha.

Přečtěte si celý magazín