Emily A. Duncan: „Když dojde na psaní, řídím se heslem všechno, nebo nic. Jakmile s něčím začnu, chci to dokončit“

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Knihy Dobrovský Knihy Dobrovský

Emily A. Duncan: „Když dojde na psaní, řídím se heslem všechno, nebo nic. Jakmile s něčím začnu, chci to dokončit“ - titulní obrázek

Emily A. Duncan je vycházející hvězdou young adultové literatury. Na mnohé může tato mladá knihovnice oblečená v černém působit poněkud výstředně a možná i podivně. Můžeme vás však ujistit, že Emily je rozhodně zajímavá osobnost, která ve skutečnosti působí velice sympaticky a mile. Její debutový román Hříšní světci se dočkal letos v únoru českého překladu a od té doby sklízí ze strany čtenářů velké nadšení.

Vystudovala jste knihovnictví na univerzitě v Ohiu a jako knihovnice také pracujete. Tady u nás v Česku člověk poměrně jednoduše nabyde dojmu, že práce v knihovně je poměrně fádní, leckdy až nudná. Jak jste se k této práci dostala vy a jaké jsou vaše dny v knihovně?

Rozhodně není monotónní! Pracuju v sekci pro děti a mládež, což znamená, že dělám všechno od čtení pohádek pro mimina a organizaci Minecraft klubu, kam chodí děcka a… hrají Minecraft (je to skvělá hra), až po výuku 3D tisku pro děti. Kromě rozšiřování kolekce knížek a denní práci u přepážky ustavičně plánuju nějaký program (a můžu objednávat videohry, což je zábava!). Všechno se to nicméně obejde poměrně beze stresu, což je přesně ten druh prostředí, která potřebuju, abych mohla večer dorazit domů a psát. Přesně to mě ke knihovnictví přivedlo – chtěla jsem práci, která by mě za den úplně neodrovnala.

Hříšní světci jsou vaším literárním debutem a také prvním dílem trilogie. Četli jsme, že jste původně zamýšlela napsat pouze duologii, ale nakonec jste se nechala přesvědčit, abyste příběh rozložila do tří dílů. Plánujete postavy příběhu rozvíjet i nadále mimo tuto hlavní sérii?

Ha, to je NEBEZPEČNÁ OTÁZKA. V současnosti máme naplánovanou trilogii a konec třetí knihy ji uzavírá. Nicméně přiznávám, že jsem při psaní třetího dílu nedokázala setřást pocit, že se mnou žádná z postav ještě tak úplně neskončila – ani já s nimi. Plánuju další knihy s jinými hrdiny, ale je dost pravděpodobné, že se znovu vrátím k tomuhle konkrétnímu obsazení – mám zkrátka dojem, že toho s nimi půjde ještě spousta udělat.

 

  • Hříšní světci

    kniha

    Naďa žije v klášteře skrytém vysoko v horách a její život je vlastně k uzoufání nudný... nebýt toho, že v její zemi zrovna zuří válka a ona je zřejmě jediná, kdo může zvrátit její průběh a zachránit…

    357 Kč

    399 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Je pravda, že jste Hříšné světce psala původně „do šuplíku“ a neplánovala jejich vydání? Skrývá váš „šuplík“ i jiné příběhy, o jejichž rozvinutí a vydání už třeba nyní také uvažujete?

Spíš jsem měla jiný projekt, kterým jsem byla úplně posedlá, a když jsem se ho pokusila vydat, dopadlo to tak špatně, že jsem Hříšné světce napsala jen tak… pro zábavu. Když jsem je dokončovala, tak jsem věděla, že je chci zkusit vydat, ale na začátku jsem to neměla v úmyslu, takže spousta rozhodnutí, která jsem při psaní udělala, nebyla ovlivněná přemýšlením o tom, jak to celé bude vypadat na trhu.

Ve skutečnosti je to tak, že se pokaždé soustředím na jednu věc, takže kromě té knihy, na které jsem pracovala roky a která tak selhala, když jsem se ji pokusila vydat (je to v pohodě, vážně nebyla moc dobrá), mi doma nic moc neleží. Mám spoustu nápadů, ale nic, co bych sepsala, protože když dojde na psaní, řídím se heslem všechno nebo nic. Jakmile s něčím začnu, chci to dokončit.

Během psaní Hříšných světců jste musela jistě udělat mnoho rešerší. Nebylo pro vás někdy překážkou, že je mnoho pro vás cenných textů v úplně cizím jazyce - např. v ruštině, polštině... A neuvažovala jste nad tím, že byste se pustila do studia nějakého slovanského jazyka?

Rozhodně to byl problém, se kterým jsem se snažila potýkat, jak nejlépe to šlo. Hodně mi pomohla právě práce v akademické knihovně, protože jsem měla přístup k univerzitním materiálům, k nimž bych se jinak nedostala. Výzkum byl každopádně obecně obtížný. Bylo těžké najít zdroje o raném Rusku – Západ je natolik posedlý Romanovci, že jsem měla dojem, že nikdy nenajdu nic jiného než texty o Ruském impériu –, ale nakonec jsem slavila úspěch. U Polska byl jakýkoliv výzkum skoro nemožný. Našla jsem hrstku přeložených zdrojů a haldu varování, že většina anglických zdrojů na internetu je naprosto klamná.

Umím malinko rusky a polsky! Ani zdaleka dost, nic bych si nepřečetla. Zjišťuju, že na jazyky nemám tak úplně hlavu, i když bych si to přála, ale tím se nenechám odradit. Učím se pomalu, ale vrhám se do toho s odvahou.

Co kdyby vám byla nabídnuta možnost filmového zpracování knihy? Souhlasila byste s touto nabídkou? Pokud byste měla tu možnost rozhodovat o hereckém obsazení, kdo by hrál hlavní role?

Asi bych souhlasila, ale měla bych nějaké výhrady. Mám dojem, že natočit podobný film by stálo horu peněz. A pokud jde o herce, kteří by zosobnili moje postavy – v tom jsem úplně nemožná. Nikdy nedokážu vybrat ty, co by se k tomu hodili! Nicméně bych chtěla, aby byli z východní Evropy. Ruské filmy miluju.

Jak pokračuje práce na závěrečném dílu trilogie? Nebude vám líto, až se celý příběh uzavře?

Budu hrozně smutná. Své postavy miluju, a pokud mám být upřímná, třetí díl jsem dopsala jedině díky tomu, že jsem si slíbila, že není všem dnům konec a jednou se k nim můžu zase vrátit. Těžko říct, kdy a jak, ale žádný z mých hrdinů se mnou ještě tak docela neskončil.

Vaše tvorba je inspirována slovanskými folklórními texty. Co dívku z amerického Ohia přiměje k takové fascinaci východoevropskou kulturou?

Vinu dávám tomu hroznému filmu Anastázie, na který jsem se dívala jako malá. Máma z toho byla nešťastná a pořád mi opakovala, jak je nepřesný (je to děsný film a nikomu ho nemůžu doporučit). K východoevropskému folkloru jsem se vracela v průběhu let. Miluju, jak divoký a podivný dokáže být, kolik v něm najdete nestvůr a že se doslova hemží upíry.

Jaké jsou vaše literární preference a jaké současné autory byste čtenářům doporučila, pokud se jim líbila vaše vlastní tvorba a hledají četbu spadající do podobného žánru?

Popravdě řečeno miluju veškeré sci-fi a fantasy. Svým fanouškům pravidelně doporučuju Gideon the Ninth od Tamsyn Muirové, The Unspoken Name od A.K. Larkwoodové a The Monster of Elendhaven od Jennifer Giesbrechtové. Všechny jsou totiž totálně gotické a šílené. A pokud někdo touží po skutečné slovanské fantasy, tak je tu samozřejmě Zaklínač! Toho miluju.

V dnešní době je poměrně snadné dohledat si autory knih na různých sociálních sítích. Nás zaujal především váš černobílý instagramový profil, který je hodně laděn do gotického stylu. Jak vás a tento styl vnímá okolí? Je vaše image přijímána kladně nebo se občas potýkáte s lidskými předsudky?

Vlastně jsem se nedávno rozhodla přidat na Instagram trochu barev, ale musí být stěží viditelné! Goth styl vyznávám od doby, co jsem byla teenager, takže jsem zvyklá, že na to lidi reagují a už mě to ani moc neštve. V práci si můžu nosit všechny svoje bizarní šperky a vedení někdy trousí zmatené komentáře o mém „jedinečném stylu“, ale mně to spíš připadá legrační. Komplet černou nakonec nosím hlavně proto, že jsem ráno, kdy jsem stěží při vědomí, oblečená raz, dva.

V jakém fiktivním světě byste ráda žila? A pokud byste si mohla zvolit ovládání nějaké magie, jaká by to byla?

Rozhodně ne v tom svém, protože by bylo okamžitě po mně. Určitě bych chtěla žít někde s elfy, ale v jakémkoliv fantasy světě, kde jsou jiné rasy, bych byla stoprocentně člověkem – vím, jsem nudná. Možná Krynn z Dragonlance? Tam bych nejspíš umřela taky, ale na chvíli by to byla zábava. A s těmi schopnostmi je to lehká otázka – ze všeho nejvíc bych si přála umět vrhat firebally. To by byla sranda. Proto při hraní Dračího doupěte používám výhradně takzvaný „Eldritch Blast“, protože jde v podstatě o jednu obrovskou ohnivou kouli. Miluju to.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet