RECENZE: V krvavém pásu

Manzanella bývala živým tvorem a Sépiané jen nahrazují orgány, o které tělo po smrti přišlo. Sépiané sem patřili, zatímco ona byla jen tolerovaný parazit přisátý k lodnímu sluchovodu...

Krvavý vesmír plný chapadel

Korzáři mají stále navrch a zdá se, že ať se hvězdná flotila snaží sebevíc, ti mimozemští parazité neustále rozšiřují svůj vliv. Možná, že ale svitla naděje, protože po poslední misi získává UTF nadějného spojence. Do hry se dostávají Sépiané. Je to sice také mimozemská rasa, ale narozdíl od Korzárů nám nechtějí dělat z mozků bramboračku. Ba naopak, sami se s nimi už několikrát střetli a mají zájem na jejich eliminaci stejně jako lidstvo.

Historicky první diplomatické jednání se Sépiany je již naplánováno a odehrávat se bude v temně rudých kulisách soustavy Cinturón de Sangre, na těžební stanici Muribeca. A kdo se takového úkolu může zhostit? Hádáte správně, do akce je povolán náš milovaný mezihvězdný válečný koráb Salamis i s jeho nanejvýš sympatickou posádkou. Jenže o dostaveníčku vědí i Korzáři a v jejich emzáckých mozkovnách se rodí plán útoku. Vypadá to, že tohle nedopadne vůbec dobře. Kapitánko, raději přesměrujte všechnu energii do štítů!

Světlo nad jeho hlavou zhasla kulka a další poškrábala stěnu napravo od něj. Otočil se a naslepo dav pokropil dlouhou dávkou ze samopalu. Jeden z Korzárů upadl a ostatní ho bezcitně ušlapali jako splašené stádo...

Jirkův válečný report

Jelikož je tohle již naše třetí rande, nikoho nepřekvapí, že už se trošku známe. Jestli vám tato série nic neříká, věřte že autor jede pořád na té stejné vlně, takže tu máme opět akční military sci-fi, které nejde pro kulku daleko a zasáhne vás, ať už se nacházíte na planetě Zemi nebo na konci vesmíru. Já jsem ale věčným rýpalem, takže bych k tomu měl několik poznámek.

Tak si říkám, jestli by to nechtělo trošku víc sci-fi a krapet méně military. Pokud si právě dáváte facepalm a říkáte si, že chci kecat autorovi do psaní, pak máte pravdu, je to skutečně tak, nemohu si pomoci a jiný už asi nebudu. Takže s čím, že to mám problém? S Korzáry! Nemůžu přirozeně zacházet do detailů a rozebírat děj, ale zkrátka mě mrzí, že ačkoliv jsou Korzáři alfou a omegou celé série, nedozvídám se o nich nic nového. A to mě přivádí k dalšímu problému. Jste tady pořád se mnou, nebo jste to už vzdali? Já to věděl, jste mí hrdinové.

Jejich tváře budou jako chobotnice chrlící inkoust ze lží a klamů, jejich oči budou temné jako nekonečná noc, do které vás budou chtít stáhnout, a jejich srdce budou prohnilá závistí a záští k pravým dětem Stvořitelovým...

Je to takový problém neproblém. To že jsou hlavonožci inteligentní není žádná novinka, takže mě nepřekvapuje, že autor přišel zrovna s rasou Sépianů, ale trošku mě zklamalo, že se stále jedná jen o humanoidní tvory s chapadly. Jestli jste četli, stejně jako já, román Děti zmaru od Adriana Tchaikovskeho, možná že pochopíte odkud se vzalo mé zklamání. Je ale nanejvýš fér říct, že to rozhodně neberu jako mínus, spíš jen jako malou, rýpavou poznámku všetečného redaktora, který má rád sci-fi víc, než je zdrávo.

Mise splněna!

Dobrá, co nějaké shrnutí? Opět to šlapalo jako po másle a byla to velká mela. Kdybych měl vypíchnout jednu věc, která vyčnívá nade všechno ostatní, pak by to byla jednoznačně chemie mezi posádkou Salamis. Sice je cítit, že autor věnuje většinu péče svým hlavním postavám, na úkor těch vedlejších, ale ve výsledku je to ku prospěchu věci, protože díky tomu, jsem se několikrát rozřechtal na celé kolo, některé hlášky hrdinů opravdu stojí za to a co se týče humoru, tak ten jde Kubovi velice dobře. A teď už jdu odpočívat, ať jsem odpočatý na další vesmírné dobrodružství.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 80 %