RECENZE: Továrna na vafle

Jestli vás v knihkupectví něco zaujme, tak to bude právě tato kniha. Možná se ani nemusíte prvotně zajímat o to, co se v ní skrývá, protože budete na pár chvil naprosto ohromeni nádherným obalem. Jak už sám název vypovídá, jedná se o továrnu na vafle, a právě přesně jedna taková je na obálce. Nizozemský spisovatel Roman Helinski možná pro některé není příliš známý, ale určitě je velká škoda o něm nevědět.

Dílo je velmi poutavé a čtenáře vtáhne do děje velmi rychle. Pokud jste četli, či máte teprve v plánu vzít do ruky také knihu od George Orwella – Farma zvířat, tak určitě nebudete zklamaní. Právě tuto knihu velmi často přirovnávají k Továrně na Vafle, jelikož v té dřímá až příliš podobně satirický román a také kapka ironie. Což samozřejmě není vůbec na škodu, ba naopak.

Na první pohled se jedná o naprosto obyčejnou továrnu, jako každou jinou. Lidé si plní své každodenní úkoly, ženy se věnují balení, v továrně pracuje minimum mužů a čas tak nějak přirozeně plyne. Každý zaměstnanec má svoje problémy, jako je tomu v běžném životě. Zároveň se však životy všech tak nějak prolínají. To vše by se zdálo být více než idylické a velmi reálně, a to do chvíle, než se objeví záhadný Arkadiusz Narovski. Osoba mnoha tváří, podivuhodného chování a možná také jakýsi psychologický vyjednávač a manipulátor.

V továrně tedy začíná ostrá hra, která nemá jasného vítěze a vlastně ani není příliš jasné, proč dochází k některým vyhroceným situacím a k verdiktům, které často nepřináší užitek nikomu. Jistý problém možná spočívá v tom, že ani sám Arka mnohdy úplně neví, proč často manipuluje s ostatními, ale jedno ví jistě – jak ovládat a postupně řídit lidi s podobnými vlastnostmi či vzděláním za účelem vlastní „zábavy“. Všichni se dostávají do situací či problémů, které mu vlastně ani nedávají za vinu. Jsou jaksi opiti určitou neznalostí a zřejmě i svou vlastní naivitou.

Po přečtení může mít čtenář různé pocity a často ani nedokáže správně specifikovat, zda vše, co se dělo bylo vlastně až tak špatně, a lze to považovat za určité páchání zla. Je to jako zvláštní opar, který se vznáší nade všemi. Pokud se samozřejmě zamyslíme, tak není až tak podivné, že kniha se jmenuje Továrna na vafle, jelikož právě autor ve své tvorbě často vycházel z vlastních zkušeností z brigády, kdy jako student pracoval v továrně na tyto dobroty a nechal se tak volně inspirovat. 

Velmi se mi na tom líbí právě to, že celá kniha je napsaná od srdce a jistě v každém čtenáři zanechá alespoň nějakou stopu. Ten pocit vlastně může být naprosto smíšený, ale jedno je určitě více než jasné – každý jsme nějaký a je důležité na to vždy myslet. Člověk by měl jednat tak, jak je mu nejbližší a často umět obětovat i věci, které se na první pohled nezdají být úplně přínosné. Přesně tak, jak to celou dobu popisoval právě Roman ve své knize.

Samotná kniha může být možná trochu složitější na porozumění a mladší čtenář si často nemusí uvědomovat všechny záležitosti a následná propojení, ale dost možné s odstupem času může mít velký přínos pro jeho další životní kroky. Já osobně velmi oceňuji to, že knížka má hlubší význam a až po samotném přečtení si člověk často uvědomí spoustu věcí, a tak nějak vlastně čte díky tomu mezi řádky. 

Vyhledejte tedy tu nejkrásnější obálku v knihkupectví a pusťte se do čtení. Nebudete litovat.