RECENZE: Serotonin

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Kateřina Svobodová

RECENZE: Serotonin - titulní obrázek

Houellebecqův Serotonin, bestseller ihned po vydání, zrecenzovala naše redaktorka Katka. Bude toto čtení vhodné pro vás? To se dozvíte na následujících řádcích.

Michel Houellebecq, kontroverzní francouzský autor, oslovil letos v červnu české čtenáře svým novým románem Serotonin. Kniha na sebe strhla již před vydáním velkou pozornost, a tak není divu, že pro mnohé čtenáře to bylo vůbec první setkání s autorovou tvorbou. Přiznám se, že to tak bylo i v mém případě. Ještě před vydáním knihy jsem si dohledala pár informací o autorovi a uznala jsem, že by byla chyba jeho styl psaní neokusit.

  • Serotonin

    Nový román kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa je životním bilancováním šestačtyřicátníka, který vzpomíná na své bývalé lásky. Nepřekvapí, že nechybí naturalistické popisy…

    294 s DPH

    Skladem

    Četl(a) jsem

 

Serotonin vám představí životní příběh zemědělského inženýra Florenta, který se postupně noří do hlubší a hlubší deprese. Vrací se zpět v čase ke svým láskám a dalším životním událostem – významným či méně významným, polemizuje nad tím, zda by jeho život byl jiný, kdyby se rozhodl v určitou chvíli jinak a výjimkou nejsou ani obecné úvahy nad vztahy, láskou, společností…

Je mi čtyřicet šest let, jmenuji se Florent-Claude Labrouste a nenávidím své křestní jméno, myslím, že pochází od dvou členů rodiny, jimž chtěli má matka i otec vzdát hold; je to o to politováníhodnější, že jinak nemám svým rodičům co vytknout, byli to po všech stránkách skvělí rodiče, udělali, co mohli, abych dostal zbraně potřebné pro boj s životem…

Jsme například svědky Florentova podivného vztahu s mladou ženou Yuzu, ještě nezvyklejším útěkem před svým starým životem a mnoha návštěv nejrůznějších francouzských hotelů. Společně s Florentem máme možnost rozebrat jeho život, uvažovat nad hodnotou a významem lásky nebo smysluplností jeho zaměstnání, které mu s odstupujícím časem připadá stále více nesmyslné a zbytečné. V druhé polovině knihy pak Florent vzpomíná na svou největší lásku – Camille, ženu, se kterou byl doopravdy šťastný, ale vztah s ní skončil nenadále, přešlapem, který nešel vzít zpět. Vzpomínky na ní ho bolí natolik, že se stává závislý na antidepresivech.

 

Poznal jsem štěstí, vím, co to je, dokážu o něm kompetentně mluvit a znám také jeho konec, to, co obvykle následuje. Jediná bytost vám chybí a všechno se vylidní, jak řekl kdosi, byť „vylidnit se“ je dost slabé slovo, zní ještě dost pitomě ve stylu osmnáctého století…

Serotonin mne jednoznačně přesvědčil, že si ráda přečtu i další autorovy knihy. Specifický styl vyznačující se především dlouhými souvětími, téměř úplnou absencí odstavců a nepřetržitým myšlenkovým tokem, který často uhýbá od hlavní dějové linie k zdánlivým zbytečnostem je ve skutečnosti poměrně promyšlený – místy bych se nebála označit ho za geniální. Pokud se rozhodnete vzít si z Houellebecqa co nejvíc, je potřeba počítat s tím, že je třeba se u čtení soustředit, mnoho vedlejších témat, kterými se autor zabývá, by vás lehce mohlo zmást. Houellebecq staví své knihy na myšlenkové svobodě, nehodlá se nijak svazovat. Pokud má potřebu psát o zemědělské krizi, ačkoli ještě chvíli předtím psal velice živě o sexu, vězte, že se najednou mezi řádky objeví povstání zemědělců. Avšak jsem si jista, že vám při pozornějším čtení neuniknou četné životní pravdy, které Michel podává často s nezvyklou lyričností. Není pravda, že je celá kniha jedna hluboká deprese. Místy vás přiměje se zasmát (leč to bude smích trochu hořký) či se zamyslet nad svou vlastní hodnotou života.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet