RECENZE: Pustá duše

„Všichni po smrti tak akorát pomáháme růst trávě a kytkám, všechno ostatní je jen snůška keců." Strýček Buddy

Psal se rok 1993, malému Jirkovi bylo 5 let a Dan Simmons vypustil do světa další román. Uběhlo 26 let a dnes už velkému Jirkovi se román dostal do rukou. Pohled na obálku nic moc nepoví. Jednoduchá grafika a křiklavě žlutá barva za srdce moc nechytne, avšak soudit tento titul podle obalu by byla velká chyba.

Každý Simmonsův román, s kterým jsem měl doposud tu čest, má jednu věc společnou, a tou věcí je fakt, že hlavní postavy vždy čekala cesta lemovaná utrpením a bolestí a věřte, že ani v tomto případě to nebude jinak.

Sklopil si sedadlo a cítil, jak se o něj pokouší spánek, když v tom na něj dolehla tíha reality. A tehdy začal prožívat svou noční můru...

Jerry a Gail jsou důkazem toho, že osudová láska skutečně existuje, a tvrzení, že se do sebe zamilovali na první pohled, by bylo poněkud nepřesné, protože v jejich případě se tak stalo ještě dřív, než se vůbec potkali, a co víc, stačilo jim pouze několik málo chvil, aby jeden druhého poznali lépe, než znají sami sebe.

Jak je to možné? Oba jsou totiž telepaté, lidé kteří dokáží číst myšlenky. Hned na začátku nás čekají nemilá zjištění a ošklivé zprávy. Schopnost telepatie, ač se může zdát jako požehnáním, je spíše utrpením, protože se díky ní dozvídáme, co si o nás lidé skutečně myslí a odhalujeme tak jejich faleš. Pravdou je, že Jerry s Gail spíše trpí, protože lidí a myšlenek je tolik, že je to podobné, jako poslouchat stovky rádiových stanic najednou. Postupem času si proto společně vybudovali jakýsi mentální štít, který dokáže většinu nevítaných cizích myšlenek odfiltrovat.

Stál na břehu a sledoval šířící se vlnky. Necítil ani radost, ani smutek, ani uspokojení, ani úlevu. Necítil vůbec nic...

A teď se dostáváme k ošklivým zprávám. Tou první zdrcující zprávou je zjištění, že Gail trpí rakovinou a svůj boj prohrává. Jerry, matematik a vážený profesor, tak ztrácí svou jedinou životní lásku, spřízněnou duši a jeho bytí se stává nesnesitelným. A protože život nezná ve své krutosti hranic, rozpadá se mu i mentální štít, a on je tak zcela nechráněný před milionem cizích myšlenek.

Jelikož nás Simmons nehodlá šetřit, seznamuje nás s postavou Robbyho Bustamante, třináctiletým chlapcem, jenž je od narození nevidomý, hluchý a aby toho nebylo málo, také mentálně zaostalý. Bude mít jeho krutá životní cesta vůbec nějaký smysl?

Jerry opouští svůj život a vydává se na cestu, která je dlážděna temnotou, zlobou a krutostí ostatních lidí. Postupně se propadá na dno a jeho život připomíná peklo. Bude mít jeho krutá životní cesta vůbec nějaký smysl?

Dvě postavy a jedna otázka. Chcete znát odpověď? Pusťte se do čtení.

Dan má obdivuhodný talent stavět příběhy na atraktivních tématech. V tomto titulu si bere na paškál fenomén telepatie a činí tak velice zajímavým způsobem. Na jedné straně tu máme příběh o silné a osudové lásce, která překonává i smrt, a na straně druhé se nám autor snaží přiblížit vědeckou cestou, co za schopností telepatie stojí a jak by mohla fungovat. Je třeba se tak připravit na řadu pasáží obsahující matematické rovnice a několik vědeckých teorií. Pro někoho můžou být tyto části nudné, avšak díky tomu působí příběh realističtěji.

Fanoušci Simmonsova díla nebudou potřebovat žádná doporučení a pro ty ostatní by mohla být Pustá duše skvělým titulem pro seznámení se s jeho světem. Koneckonců, tento román je na Danovy poměry spíše kratší. Pokud máte rádi temné thrillery, rádi se bojíte a chcete přijít na kloub telepatii, měli byste se dát šanci knize se žlutou obálkou, jsem si jistý, že nebudete litovat.