RECENZE: Pravá matka

Prý „mrazivý psychologický thriller, který vás pohltí“… No, já to tedy vidím trochu jinak, i když věřím, že se jistě najdou davy věrných fanoušků Pravé matky i samotné autorky Shalini Boland, kteří na svou oblíbenkyni nedají dopustit. Tato kniha mě ale bohužel moc nepohltila, byť přiznávám, že zhruba posledních 50 stran jsem už „domlaskla“ na jeden zátah.

Námět knihy mi hned na první dobrou evokoval film Výměna s Angelinou Jolie v hlavní roli. Cizí chlapec se objeví u ženy, která ztratila své dítě a tvrdí, že je jejím synem. Okolí má ženu za hysterického blázna, a kromě toho se musí vypořádávat se senzacechtivými novináři a odsudky jejího okolí. Tím ale veškerá podobnost knihy a filmu končí.

Je docela možné, že zážitek z knihy mi zkazily moje myšlenkové pochody, jenž si knihu Pravá matka spojily s filmem Výměna, který je opravdu výborný. U knihy mi chyběla asi větší akčnost, nebo něco, co by s příběhem opravdu zásadně zahýbalo v průběhu vyprávění. Zásadní moment se totiž stane už v první kapitole, pak najednou vše záhadně vyšumí, což je s podivem vzhledem k závažnosti situace, a pak už se toho zas tak moc neděje. Potom přijde oněch posledních zhruba 50 stran, kde se dozvíme rozuzlení, které vlastně tušíme už od poloviny knihy.

Dobrá, uznávám, že teď jsem asi trochu zlá. Musím se ale přiznat, že mám opravdu zásadní problém s mužskými postavami, které zachraňují celý svět včetně té nebohé chudinky ženy, kterou nikdo jiný neposlouchá. Takový muž je naprosto bezkonkurenční podnikatel, milenec, kuchař, dovede naslouchat a vyřešit naprosto každý problém. Tento nešvar se objevil za krátkou dobu již ve druhé knize, kterou jsem četla, takže možná i o to je moje znechucení větší a odráží se v celkovém hodnocení knihy.

Hlavní ženská postava působila jako ubohá chudinka, která je závislá na mužích snad ve všech aspektech svého života, což v mých očích celý příběh dost degradovalo. Navíc mi přišlo, že se občas v knize objevují naprosto zbytečné scény, které pak na příběh nemají žádný hlubší dopad, a když už mají, působí to dost šroubovaně.

Jediné negativní vášně, které autorka pravděpodobně zamýšlela ve čtenáři vyvolat, jsem pocítila k novinářce Carly. Neuvěřitelně drzé a neodbytné ženské, která za vidinou zisku jde přes mrtvoly. V té chvíli jsem byla schopná s hlavní hrdinkou soucítit, že se ve své nelehké situaci musí potýkat s takovým člověkem. Když to ale vezmu kolem a kolem, kniha ve mně žádný hlubší dopad nezanechala. Konec se dá docela snadno odhadnout a žádný vyloženě zapamatovatelný moment, který by mě „vystřelil z kalhot“ se za celou knihu nekonal.

Podotýkám ale, že je to jen můj subjektivní názor, který je hodně ovlivněn mojí nechutí k slabé ženské postavě v kontrastu k dokonalé mužské postavě. Pokud je od toho někdo schopen odhlédnout a užít si čtení jako takové, možná, že ho příběh opravdu pohltí. Zkuste ho, možná vás navzdory mé recenzi mile překvapí.