RECENZE: Poznamenaní temnotou

Definovat počin Mattiase Leivingera a Jahennese Pintera jako klasickou severskou detektivku by byla velká chyba. Kniha Poznamenaní temnotou je díky pohledu do nitra výjimečných lidských duší totiž mnohem víc.

Jako fanynka fantasy a sci-fi jsem si chtěla svou první zkušenost s detektivním příběhem usnadnit právě pomocí prvků z oblíbených žánrů. Musím přiznat, čtení jsem si rozhodně neusnadnila. Orientace v příběhu pro mě byla ze začátku těžká, množství postav a pohledů na události bylo téměř zničující, ale přesto mě něco nutilo pokračovat ve čtení.

Ze začátku roztěkaný příběh skáče z jedné postavy na druhou, některé náhledy a události jsou delší, jiné jen útržkovité a má detektivní snaha vytvořit si z nich celistvý obraz byla celkem zbytečná. Všechen ten zmatek ve mně vyvolávat úzkost a zároveň potřebu číst dál a zjistit, zda a jak do sebe jednotlivé kousky zapadanou. A když se tak konečně stalo, byl to dokonalý pocit.

Příběh nás postupně seznamuje s lidmi, kteří se pohybují na hraně mezi skutečností a nadpřirozenem, popírají i zneužívají své zvláštní schopnosti a manipulují s lidmi i prostředím kolem sebe. Děsivé pohledy do myšlení záporných postav mi neumožnily s nimi soucítit, nezískalo jim to u mě žádné sympatie, naopak radost ze smrti a ničení vyvolaly akorát odpor a stažený žaludek, měla jsem pocit, jako by se postavy příběhu setkávaly s nefalšovaným a neředěným zlem. Ztotožnit se mi ale nepodařilo ani s Iris, hlavní postavou příběhu.

Iris Riverdalová je policejní vyšetřovatelka, jež během svého života upozadila emoce tak, že je jen obtížně hledá. Nerozumí ostatním lidem a jejich potřebám po kontaktu, jediným pocitem, jež jí umožňuje alespoň nějaký prožitek, je bolest. Ta ovšem dělá ještě něco víc. Pomáhá Iris zahnat temnotu, která v ní je od nepaměti a která má tendenci se rozpínat, když policistka nedává pozor. Věcí, na kterou je ve svém životě Iris hrdá, je její kariéra. Řešit zločiny a zachraňovat životy dává jejímu životu smysl, přesto se zdá, že ani její kolegové ani její přítel to nechápou. Nikdo Iris nerozumí a čím dál tím častěji si nerozumí ani ona sama.

Děj románu je napínavý od začátku až do konce, plyne rychle. I přes nadpřirozené okolnosti a schopnosti, jsou jednotlivé postavy dobře zachycené, uvěřitelné a o to zajímavější, o kolik je obtížnější se do nich vcítit. V průběhu dává příběh čím dál tím větší smysl, zároveň se ale odhalují další tajemství a vodítka, která čtenáře nutí přemýšlet a spojovat kousky skládačky spolu s detektivy. Poznamenaní temnotou tedy nejsou příliš odpočinkovou literaturou, během čtení se ve mně vystřídalo množství pocitů, ale uvolnění mezi nimi rozhodně nebylo.

Kdo je tajemný pachatel, který donutil Iris vystřelit proti její vůli? Co přesvědčilo obyčejného muže spáchat brutální sebevraždu? Proč si taxikář zasloužil zemřít? Jak mohla přirozeným způsobem zemřít žena, která den předtím byla téměř v pořádku? A jak s tím vším souvisí zrcátka? Celých čtyři sta stran si budete klást otázky, a jestli na ně najdete odpovědi, to je otázka ze všech největší.