RECENZE: Já už budu hodná

Už zpočátku jsem věděla, že bude těžké napsat recenzi knihy Já už budu hodná a přitom nic důležitého neprozradit. Vyvarovat se spoilerů je v tomto případě nezvykle obtížné. Příběh začíná vyprávěním malé vyděšené dívky, kterou opět čeká trest. Trest, kterého se sama bojí nejvíc. Trest, který ovlivní celý její život.

Střih. Nová kapitola. Ocitáme se v Mnichově s Juli, která zde chce začít nový život. Využije nabídky bydlení s mladou talentovanou herečkou Grétou. Ačkoliv jsou její pravidla poněkud přehnaně striktní, Juli se rozhodně být vděčnou a vzornou spolubydlící.

Věřte mi, že Grétu budete nesnášet od doby, kdy se její jméno poprvé vyskytne na papíře. Autorka zde dokonale vykresluje panovačnou arogantní dámičku, typ ženy, které se pravděpodobně v životě raději vyhnete obloukem. A ve chvíli, kdy se zdá, že se Juli stává její obětí, byste nejraději postavu z celého příběhu vymazali. To by ovšem byla obrovská škoda.

Juliin život se totiž v tomto městě změní k nepoznání. Nejen, že se setká s mnoha podivnými lidmi, ale i události, které se stanou v její blízkosti, jsou jako ze špatného snu. Půda, kam chodí její sousedka věšet prádlo, působí neobvykle skličujícím dojmem. Zelinář, který ji zaměstnává, je jednou velice zdvořilý, podruhé odtažitý a úsečný. Gréta, se kterou bydlí, musí něco hrozivého schovávat ve své šatně, protože tam má Juli vstup zakázaný. A to malé děvče, které potkává na schodech, jí nikdy neodpovídá. Proč?

Celé město, nejen dům, působí bláznivě. A pak se začnou objevovat mrtvá těla Juliiných blízkých...

Clara Weiss si umí se čtenářem výborně pohrát. Ten cítí zoufalství a beznaděj hlavní postavy, má dojem, že je hmatatelné a přenáší se na něj samotného. Mnichov, který v příběhu sužují horka, jako bychom pocítili na vlastní kůži – atmosféra se vás dotkne takovým způsobem, že každou chvíli budete kontrolovat, zda máte otevřená okna, dokonce i teď, v polovině února. Úzkost a horečné stavy, kterými trpí Juli, totiž zažít nechcete.

Ve čtení thrillerů nejsem zrovna nováček a troufám si tvrdit, že u 70 % z těch, které jsem četla, jsem dokázala předpovědět konec. Občas to ději vůbec nevadí, protože příběh sám o sobě je tak čtivý a kvalitní, že i když víte, jak to vše dopadne, zajímá vás, jak to autor objasní. Toto je však úplně jiný případ. Ani na třísté straně jsem nedokázala vytušit, jaké rozhřešení tohoto zamotaného thrilleru může přijít.

Bála jsem se, že vysvětlení najdu na polovině stránky, což se občas stává. Čtenář má poté pocit, že autor chtěl mít co nejdříve román dokončený. Ale tentokrát mě závěr nezklamal. Clara Weiss až do poslední věty dávkovala napětí. Ve chvíli, kdy přijde známý aha-efekt „Jo tak takhle to celou dobu bylo…“, napíše autorka dalších pár řádků a smete tak ze stolu vaší dosavadní teorii.

Já už budu hodná je jeden z nejlepších psychologických thrillerů, které jsem za poslední dva roky četla. Jen upozorňuji, že jej nebudete chtít odložit – touha znát vysvětlení tohoto bizarního příběhu je totiž příliš silná.