RECENZE: Paměť kostí

Každý rok dostáváme nový díl příběhu Jamieho a Claire a já ostatní rozečtené knihy nechám ležet, jen abych si ho okamžitě přečetl. Když dojdu do poloviny, nastane deprese. Vím, že  čtu příliš rychle, a začínám se obávat nevyhnutelného okamžiku – otočení poslední strany, po které musím čekat další dlouhé měsíce, než se dozvím více.

Vím, že každý takovou úroveň zájmu nemá. Zjistil jsem, že řada lidí, kteří na začátku tyto knihy milovali, uvízla v podrobnostech pozdějších dílů. Hořící kříž někteří dokonce přeskočili (docela pravděpodobně proto, že začíná 164 stran dlouhým dnem). Upřímně, já jeden z těchto lidí nejsem. Všechny ty detaily a odbočky považuji za fascinující a jsem si vědom toho, že ne každý si je tolik užívá. Kniha obsahuje například pasáž, kde Claire operuje Jamieho. Postup (a příprava) je popsán podrobně. Buď se vám něco takového líbí – nebo ne.

Ale trochu předbíhám. Kniha začíná přesně tam, kde skončila ta poslední, a pokud si nepamatujete, kde  to bylo, nejste sami. Jestliže vás opakování děje minulého dílu knihy otravuje, nemusíte si dělat starosti, protože se od vás očekává, že si budete pamatovat všechno, co se stalo, a jméno každé postavy, která se objevila v předchozích šesti knihách (a ještě více, když přičtete knihy o lordu Johnovi). Opravdu jsem si nevzpomněl, a pochybuji, že vy ano, ledaže byste právě dočetli předcházející díl. Nejasně jsem si vybavil, že dům Jamieho a Claire v Severní Karolíně právě vyhořel a že přežili. A že Roger, Briana a jejich rodina zrovna mířili do moderního Skotska, protože Mandy potřebovala operaci. Tohle naštěstí na začátek stačilo, a zbytek jsem si víceméně vzpomněl či domyslel během toho, co  se příběh odvíjel.

Podstatou tohoto příběhu je, že se Jamie a Claire pokoušejí dostat do Skotska a získat Jamieho tiskařský lis. Po cestě se zdrží, a nakonec se účastní některých vojenských konfliktů (konkrétně bitvy o Saratogu). Briana a Roger si mezitím zvykají na život ve Skotsku 80. let, který má svá vlastní nebezpečí. Roger se snaží rozhodnout, zda se stále cítí povolán do služby. Briana začíná pracovat a rodina se musí vypořádat s předsudky v malém městě.

Kromě těchto příběhů se také dostává na lorda Johna Graye a jeho adoptivního syna Williama (Jamieho nemanželského potomka). William je v britské armádě a jako nový důstojník má možnost si vybrat mezi konvenční bitvou a výzvědnými službami. Součástí motivace pro Jamieho cestu do Skotska je strach, že by mohl čelit svému synovi na opačných stranách bojiště (ano, nakonec se potkávají až příliš ). Lord John se samozřejmě zajímá o Williamovu bezpečnost. Většinu času je ale zaneprázdněný prací pro výzvědné služby, kde se snaží přijít na kloub roli tajemné postavy ze své minulosti.

Jamieho synovec Ian zde také získává svůj vlastní úhel pohledu. Má problémy ze svého dřívějšího života s Mohawky, které si musí vyřešit, a dokonce (sladce) aktuální románek s osobou z velmi odlišného prostředí. Také se musí vrátit do Skotska, hlavně proto, aby Jamie mohl splnit slib své sestře (Ianově matce) Jenny. K tomu přidám, že si stále myslím, že by Jenny měl někdo pořádně praštit, nesnáším totiž, jak zachází s Claire, a jsem přesvědčený, že pro to nemá omluvu.

Takže dojmy. Moc se mi to líbilo, ale to není překvapující. Miluji styl psaní autorky Gabaldon, miluji historické detaily a miluji většinu postav (kromě Jenny a Laoghaire. Doufám, že už o Laoghaire nic neuslyšíme). To, jestli se vám kniha bude líbit, bude pravděpodobně záviset na vaší toleranci k nečekaným zvratům, neskutečným detailům a až příliš hodícím se náhodám. To všechno jsou aspekty, ze kterých bych se v příběhu někoho jiného zbláznil, ​​ale zde mne ani trochu neobtěžovaly. Chvíli jsem se ale domníval, že vše skončí tím nejhloupějším cliffhangerem všech dob. Ovšem nestalo se tak, proto je vše odpuštěno.

Určitě už víte, zda máte v úmyslu si tuto knihu přečíst. Je téměř samozřejmé, že byste na to neměli ani myslet, pokud jste nečetli ostatní díly, protože i ti, kteří všechno přečetli, mají potíže udržet krok. Mohu to shrnout takto: kdyby všichni mí oblíbení autoři současně vydali knihu, stejně bych nejprve sáhl po Gabaldon. Raději bych četl ji než kohokoli jiného. I když tato kniha není ta nejoblíbenější ze série, nesmírně se mi líbila a na konci jsem truchlil – jednoduše proto, že bylo po všem.