RECENZE: Mrtvá zóna

Tato kniha je v celkovém pořadí „teprve“ sedmou knihou Stephena Kinga a zároveň i jednou z prvních, jež nejsou vyloženě hororové. Taktéž se jedná o jedno z raných autorových děl, zasazených do jeho oblíbeného městečka Castle Rock. A jelikož jsme se po letech dočkali nového knižního vydání tohoto dvakrát zfilmovaného románu, je na místě i recenze. Jaký je autorův náhled na politický thriller s hlubším poselstvím a bohužel neměnném stavu naší společnosti? Thriller, jehož hlavním hrdinou je člověk, který po nehodě získá jasnovidecké schopnosti? Čtěte dál!

Mrtvá zóna je obecně považována za jednu ze slabších kingovek. Zejména proto, že autor má z politicky laděných knih na svědomí lépe hodnocený román Dallas 63. I v ní se hlavní hrdina potýká s velkými událostmi, jejichž běh má ve své moci ovlivnit či zvrátit, ale i s morálním hlediskem, jež z něčeho takového plyne. Tento román ovšem pojednává o fiktivních protagonistech na pozadí několika zásadních dobových událostí. Pokud vám nic neříkají poměry v USA sedmdesátých let, kauza Watergate a další často zmiňované úseky pohnuté novodobé historie této velmoci, je dost možná docela důležité si o nich před čtením něco zjistit. Už jen pro společenskou náladovou atmosféru, jež je v knize popisována. Přesto však není problém hlavní myšlenky knihy pochopit. Dá se totiž říci, že je v mnoha ohledech velice nadčasová.

Vedle příběhu hlavního hrdiny – mladého učitele Johnnyho Smithe (tuctově nenápadné jméno je zvoleno záměrně), který získá jasnovidecké schopnosti, totiž tak nějak v pozadí sledujeme i cestu Grega Stillsona – bezskrupulózního politika, deroucího se k moci všemi prostředky. Očividně nebezpečného populisty, který umí skvěle manipulovat s lidmi a jeho konání má potenciál rozložit nejen demokracii ve Spojených státech. Ačkoli Kingovo politické smýšlení je velice zřejmé a konkrétně zde je patrnější než kdekoli jinde, nedá se říci že by šlo o nějakou politickou agitku. Naopak – autor, v současnosti velký odpůrce prezidenta Trumpa, dokáže být velmi empatický a je vidět, že fungování nejen smýšlení voličů, ale i politiky jako takové velmi dobře rozumí. Nevnucuje svůj názor, jen realisticky staví cestu k moci někomu, kdo je některým současným politikům, stavějícím své kampaně na slibech a překroucených zprávách docela dost podobný.

Což je jen důkazem, že se toho moc nezměnilo. Naopak. Kniha si navíc pohrává s onou zásadní otázkou, co dělat v momentě, kdy víte že se stane něco špatného a můžete tomu zabránit. Aneb parafráze toho co si Johnny Smith poznamenal do deníku: „Kdybys mohl v devětatřicátém zabít Adolfa Hitlera, udělal bys to?“ Po první opravdové lásce, projevení zvláštních věšteckých schopností a následném několikaletém kómatu jsme svědky přerodu morálně čistého hrdiny v jakousi prodlouženou ruku osudu. Dostal jako dar schopnost, kterou neovládá. Je snadné s ním sympatizovat, protože je jakýmsi archetypem obyčejného zástupce střední třídy. Na omak tuctový, a přitom inteligentní a jedinečný. Najednou není schopen určit, kdy se někoho nebo něčeho dotkne a něco zjistí. Vše je náhodné. Je to navíc někdo, komu se vražda příčí, a přesto se pro ni nakonec rozhodne. Samotný závěr knihy má něco do sebe a ostatně celý děj je vtahující zejména díky skvěle vykresleným postavám, což je vlastně Kingova velká doména.

Stojí za zmínku, že Stephen King mimochodem patří nejen mezi největší americké romanopisce všech dob, ale je i jakýmsi nositelem americké podstaty. V jistém směru i kultury. Někým naprosto neodmyslitelně spjatým s moderní autorskou tvorbou. Proč? Mimo jiné i proto, že jeho knihy patří mezi filmaři nejčastěji adaptované. Jak se kupříkladu můžete dočíst v nedávno vydané knize Stephen King ve filmu (Naše nakladatelství, edice Omega – 2019), je jich slušných několik desítek a další přibývají. Jak už jsem zmínil v úvodu, zde hodnocené dílo se dočkalo hned dvou filmových zpracování, z nichž bych osobně doporučil to starší z roku 1983, kde hlavního hrdinu ztvárnil Christopher Walken.

Ale zpět ke knize. Hlavní hrdina je tu jednak v mnohém inspirován svým autorem (King nejen že zde tak trochu předpověděl nehodu, která ho později málem stála život, ale stejně jako Johnny Smith v mládí upadl na bruslích a úderem do hlavy si přivodil bezvědomí – tato ztráta několika minut mu zjevně byla inspirací pro několik zásadních motivů, zejména pak toho, že nad svým životem nemáme tak docela moc), jednak i vychází z postavy skutečného jasnovidce jménem Peter Hurkos, který údajně po pádu z žebříku a následném kóma získal podobné schopnosti.

Mrtvá zóna je možná trochu rozvleklým, přesto poutavě osudovým čtením, které míří spíše do vod politického thrilleru a jakkoli pracuje s dobovými tématy, i po několika dekádách má stále velkou výpovědní hodnotu a může v mnoha ohledech sloužit jako varování. Rozhodně tedy stojí za přečtení. Zvlášť pokud si chcete od autora přečíst něco, co tak úplně nebrousí do vod hororových a rozšířit si tak obzory o někom, kdo je mnohdy neprávem považován za spisovatele pouze jednoho žánru.