RECENZE: Mistr úniků

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Jiří Klimeš

RECENZE: Mistr úniků - titulní obrázek

Náš redaktor Jirka se rozhodl opustit svou komfortní zónu a pustit se do žánru, který jako čtenář běžne nevyhledává. Jaký byl výsledek? Čtěte v recenzi...

" Velký pohyb maskuje ten malý." ( kouzelnické rčení )

 

Při výběru tohoto titulu jsem váhal. Thriller, jakožto knižní žánr, není rozhodně moje srdeční záležitost a nikdy mi nebyl příliš blízký. Snažím se, co to jde, vymanit se z veškeré „žánrové zaškatulkovanosti“, ale znáte to, zkrátka jsou tituly, ke kterým vás to vyloženě táhne, a pak jsou zase jiné, u kterých si zkrátka nejste jistí, jestli je chcete vůbec otevřít. Nicméně po bližším prozkoumání mě to ke knize začalo přitahovat. Ptáte se proč? K příběhu se totiž váže jedno jméno, které mě probudilo z letargie, váhavosti a vzbudilo můj zájem, tím jménem je Eric Weisz, známý též jako Harry Houdini. Byl sem lapen.

„Existují pouze čtyři kouzelnické triky: Necháte něco zmizet. Necháte něco objevit. Necháte dvě věci, aby si vyměnily místo. Proměníte jednu věc na něco jiného.“

Když na Aljašce kousek od Cooper Center spadne vojenské letadlo, seržantka I. Třídy, Nola Brownová zemře. Sice se jí podaří z letadla na poslední chvíli vyskočit, ale svým zraněním na místě podlehne.

Přesouváme se na vojenskou leteckou základnu Dover, ve státě Delaware. Není to jen tak ledajaká základna, protože má zvláštní poslání. Provádějí se zde identifikace, pitvy a ohledání převážně členů armády, a následně se jejich těla upravují, rekonstruují a balzamují pro pohřební obřady. Na tuto práci je tím nejpovolanějším mužem Jim „Zig“ Zigarowski.

Krátce po leteckém neštěstí se těla všech zesnulých přesouvají na základnu do Doveru a mrtvola Noly Brownové se dostává do Zigových rukou. To roztočí řetězec vzpomínek, protože Zig Nolu zná. Před mnoha lety, jako sedmiletá holčička, zabránila Nola nehodě, při níž by se vážně zranila Zigova dcera, Maggie, sama při tom přišla o část ucha. Díky této vzpomínce si Zig ihned uvědomí, že mrtvá žena, na kterou se dívá, není Nola, protože obě její uši jsou bez újmy a bez sebemenších známek plastické operace.

A tak rozjíždí Zig soukromé pátrání, odhodlaný Nolu vypátrat a za každou cenu jí pomoci. Přeci jí to dluží. Hned na začátku se dozvídá, že do nehody je zapletený muž, který si říká Houdini, a také, že posádku vojenského letadla, ve kterém byla Nola, tvořila trojice, jejichž jména jsou shodná se jmény asistentů právě kouzelníka Harryho Houdiniho.

Co to všechno znamená a jak je do toho zapletená Nola Brownová? To už si musíte zjistit sami.

„Když někdo umírá, jeho tvář prozradí každou myšlenku, už nefunguje žádné síto, jeho oči jsou jako rychle se obracející stránky knihy vášní a citů, každá plně zformovaná myšlenka, je jako elektrický náboj svištící nervovými spoji...“

Meltzerovi se podařila velice zajímavá věc – vytvořil dvě hlavní postavy, které působí zcela protikladně. Zatímco Zig je čitelný, velice snadno definovatelný a rychle si k němu vytvoříte vztah, Nola je naproti tomu chladná, odtažitá a neschopná dávat najevo jakýkoliv cit a utvářet sociální vazby. Díky tomu k ní čtenář přilne jen velmi těžko nebo spíš vůbec, nebude jí mít rád, ale postupně její povahu pochopí a bude s ní soucítit. Příběh sám je velice dobře poskládaný, napínavý, nenudí a krůček po krůčku odhaluje motivy obou hlavních postav. Nechybí ani překvapivé závěrečné odhalení. Pokud máte rádi drama, politické a vojenské thrillery, chcete se něco dozvědět o pozadí života velkého Houdiniho nebo jen zkrátka nevíte, co zrovna číst, hledejte knihu s červeným přebalem a klíčem na obálce, litovat rozhodně nebudete.

Závěrem nesmí chybět poděkování Vám čtenářům za pozornost, a tady Bradovi Meltzerovi, že mi dovolil poznat sympatického Ziga a "femme fatale" Nolu. Díky Brade a piš dál.

75% Jiří Klimeš 18. února 2019

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet