RECENZE: Jane Doe – Kolébka všech světů

Musím to říct hned v úvodu – Jane Doe je po dlouhé době tou správnou hrdinkou, které byl její osud přeurčen, trochu jako Harry Potter, jednoduše Vyvolená.

Pro Jeremyho Lachlana je tato kniha prvotinou. Autor vyrůstal v Novém Jižním Walesu a studoval tvůrčí psaní na Canberrské univerzitě. Jeho uvedení se do světa fantasy literatury sérií o Jane Doe je velmi povedené a ohlasy čtenářů zejména pozitivní.

O čem tedy příběh vypraví? O dívce, která se se svým otcem objevila v Bluehavenu, ostrovním městě a zároveň jednom ze spousty světů, které spojuje mýty ověnčený Palác. Nikdo nezná její minulost, její pravé jméno a její otec je postižen záhadnou nemocí, která mu znemožňuje jakkoli komunikovat nebo se pohybovat. Obyvatelé městečka se jí celých šestnáct let jejího života straní a bojí, říkají, že je prokletá a přinese jim zkázu. Co když je to ale naopak? Co když je Jane jejich jedinou nadějí?

Jane Doe nad ostatní nevyniká svou chytrostí, lstivostí ani šarmem, přesto má všechny vlastnosti, které z ní dělají sympatickou dívku a hrdinku příběhu. Je inteligentní, občas trochu ironická, mrštná a zvídavá, nadmíru laskavá a duševně silná. Cesta tajemným Palácem je pro ni nejen dobrodružstvím, ale také putováním za svou identitou a odpověďmi na nespočet otázek, které ji od nepaměti trápí. Jaké je mé pravé jméno? Z jakého světa pocházím? Je má matka naživu? (A má ráda kokosy? :))

Přesto příběh nepůsobí tíživým dojmem a rozhodně mu nechybí akce. Naopak, vtipné rozhovory jsou opravdu vtipné (většinou) a napínavými pasážemi je kniha protkána jako pavučina sítí. Chvílemi příběh působí, jako by byl inspirován videohrou ve stylu Lary Croft, stačí se podívat na obálku, jež je mimochodem zachovaná z původní anglické verze a opravdu moc povedená. Inspiraci pro příběh mohl autor čerpat z několika zdrojů, nabízí se zejména Letopisy Narnie, různá mytologie a podobně. Převzaté motivy ovšem upravil a použil originálním způsobem, stejně tak celá zápletka příběhu je pro mě zajímavá a neotřelá.

Trochu na škodu mi přišla romantická dějová linka, která se začíná lehoučce rozvíjet v druhé polovině knihy. Není nijak výrazná, do děje pravděpodobně vstoupí až v dalších dílech série, přesto mě trochu vyvedla z míry a bojím se, aby mě v budoucnu nezklamala. Na pokračování se ovšem těším, a jelikož originál vychází letos v září, doufám, že se ho dočkáme někdy v příštím roce.

Velké plus si u mě získal konec, jelikož jsem do poslední kapitoly netušila, jakým směrem se příběh vyvine. Nepřeháním, když přiznávám, že jsem se zarazila a na těch pár vět jsem civěla s otevřenou pusou a zatajeným dechem. Závěr knihy (ale nikoli příběhu) mi tak vyvážil všechny drobné nedostatky v knize, jako je pravděpodobný romantický vztah hlavní hrdinky s někým jiným, než koho bych jí vybrala já, nebo podivně se snižující inteligence, kterou Jane projevuje až ke konci knihy. Podle mě to má co dočinění s množstvím otázek a starostí, které dopadají na její hlavu.

Sečteno podtrženo, doporučuji knihu fanouškům tajemných fantasy příběhů, akčních dobrodružných videoher a dobrého čtení, kteří chtějí strávit pár hodin nabitých neuvěřitelnými kousky a nebezpečími kouzelného místa zvaného Palác