RECENZE: Daleko od stromu

Věděla, že není návratu. Jak stála ve svém pokoji uprostřed nepořádku s rukou na břiše, jako by v něm chtěla Peach udržet, uvědomila si, že nemá vlastně představu, jak dál...

Příběh

Grace se musela vzdát svého dítěte a život se jí rozdrolil na malé kousíčky. Maya cítí, že je jiná a zdá se nemožné, aby tomu ostatní porozuměli. Joaqin, ten se zdá být úplně ztracený v beznaději. Nikam nepatří a snad ani patřit nemůže. Tři mladé a cizí duše, které k sobě patří a jsou rodina. Teprve se ale musí vzájemně najít. Sourozenci, kterých se jejich matka vzdala a jejichž životy byly rozděleny na dlouhou dobu.

Příběh, který vám tu představuji se skládá z vyprávění tří hrdinů, kteří se snaží žít a vyznat se v tom, jak funguje svět kolem nás. Jsou to teenageři, kteří zažívají zmatek jako všichni jejich věku. Ukazuje se ale, že nemusíte být zrovna dospívající jedinec, abyste si uměli pořádně pokazit život. I dospělí kolem nich to mají složité, bojují s problémy stejně jako jejich ratolesti. Také vám to zní povědomě?

Držet něčí osud v rukou v něm vyvolávalo pocit jisté moci, jaký už dlouho neměl. Moc představuje problém, protože není vždycky nástrojem v rukou dobrých lidí...

Verdikt 

Vím, že mi nebudete věřit, protože z mých recenzí to může vypadat jinak, ale pubertu už mám pár let za sebou. Přísahám. Myslím to vážně. Možná proto mi trvalo, než jsem se naladil na vlnu tohoto young adult románu. Nakonec jsem ale zalovil v paměti, přehrál si v hlavě písničku forever young a sžil se s problémy mladých hrdinů v knize, jak nejlépe jsem uměl.

I když je sourozenecká trojice na tom věkově hodně podobně, líbílo se mi, že to na mě působilo jinak. Maya mi přišla o hodně mladší, než ve skutečnosti byla a naopak Grace s Joaqinem se zdáli o pár let starší. Jejich věk se více odrážel ze životů, jaký doposud vedli spíše než z počtu oslavených narozenin.

Bylo ironií, jak se každý tak úpěnlivě snaží odejít z domova, zatímco to jediné, co by chtěl on, bylo v nějakém setrvat...

Závěrečnou část nazvala autorka Šťastné přistání. Obsahuje všehovšudy 14 stránek, ale je to rozhodně to nejsilnější, co celá kniha nabízí. Nebál bych se to nazvat emocionálním trojitým espressem románového světa. Rozhodně je to síla. Ty poslední stránky mě donutily uronit tolik slz, že se zdálo jako by začalo pršet. Kdybych nebyl o samotě a někdo mě v tu chvíli spatřil, myslím že výmluva typu: Spadlo mi něco do oka, by rozhodně nezafungovala. Není nad to se u čtení, čas od času, pořádně dojmout. Beru vás za své důvěrníky a věřím, že nikde nebudete vyprávět, že Jirka bulel u knížky jako malá holka. Všechno popřu.

Uznávám, že tentokrát to pro mě bylo krapet obtížnější čtení a je mi jasné, že mnozí z vás ocení YA žánr lépe nežli já sám. Říkal právě někdo, že jsem starej? Já to slyšel, kdo to byl, přiznejte se?! Daleko od stromu si ode mě odnáší téměř čisté čtyři hvězdičky a vy se těšte zase někdy příště. Na přečtenou.