RECENZE: Chůva

Již na přebalu nám slovy Shari Lapeny (autorky knih Manželé odvedle a Někdo cizí v domě) kniha slibuje „napětí a naprosto šokující závěr“. Jistě, i k těmto výkřikům býváme jakožto zběhlí čtenáři thrillerů a detektivek značně skeptičtí. Já jsem se ale nezalekla a s chutí jsem se pustila do čtení, aniž bych od knihy cokoli očekávala – to se mi totiž ve většině případů osvědčilo jako ten nejlepší postup.

Zezačátku jsem měla trochu problémy se soustředěním, protože děj se odvíjel poměrně pomalu a autorka se zabývala, dle mého názoru, pro příběh nepodstatnými detaily. Zhruba po čtvrtině knihy jsem si ale na způsob jejího vyprávění zvykla a postupně se nechala vtáhnout vyprávěním. A najednou se kdovíjak stalo, že jsem byla daleko za polovinou a nemohla jsem se od čtení odtrhnout.

Kniha je rozdělená na tři části. V té první se dozvídáme základní rysy příběhu a seznamujeme se s jeho postavami. V druhé části se už příběh rozvíjí na plné obrátky a ve třetí už jen všechno pěkně graduje. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěné očima tří postav. Virginie, Jocelyn, která si ale nechává říkat Jo, a detektiva Andyho Wiltona, který ale, podle mě, v příběhu nijak dramatickou roli nesehraje.

Jednou za čas se také objeví kapitola napsaná kurzívou, jíž je napsáno vyprávění z minulosti, které je ale nezbytně nutné k pochopení současného stavu věcí a vysvětluje některé motivy postav.

Tato kniha pro mě byla specifická tím, že jsem nejprve za padoucha považovala aristokratickou povýšenou babču Virginii a fandila jsem její ovdovělé dceři Jocelyn, která se k ní musela z finančních důvodů přestěhovat.

Jak ale příběh plyne, postupně se hlavním padouchem stává podivná žena, která může a nemusí být Jocelynina chůva z dětství, a která se znenadání objevila zpátky ve městě. V tu chvíli začnete přirozeně litovat Virginii a Jocelyninu dceru Ruby, které tuto dámu, jež se zjevila jako přízrak dávných časů, nemají zrovna v lásce.

Jak příběh postupně gradoval, začala jsem dokonce považovat za padoucha Jocelyn, která sebestředně odmítala vidět to, co její matka a dcera prokoukly skoro na první dobrou. No a ten závěr? Naprosto šokující, přesně jak na obálce tvrdí Shari Lapena!

Abych ale jen nechválila, musím konstatovat, že zvrat, který nakonec vede k onomu velkolepému rozuzlení, byl na můj vkus trochu násilný, ne-li uspěchaný, vzhledem k tomu, v jakém tempu příběh plynul doposud. Jako by autorka měla dostatek času na zhruba 85 % knihy a v poslední chvíli ztratila nervy a potřebovala to už rychle dořešit a uzavřít.

Celkový dojem z knihy mám nicméně velmi dobrý, a pokud v budoucnu zahlédnu další knihu od Gilly Macmillanové, rozhodně se po ní nebudu bát sáhnout.