RECENZE: Bouřná vrána

V medailonku autorky se dočteme, že má slabost pro fantasijní světy, zvířata s nečekanými schopnostmi a hrdinky, které mají tendence vyhledávat problémy. Všechny tyto oblíbené prvky zakomponovala autorka do své debutové knihy.

Příběh

V Rhodaire, tropickém království, jsou kouzelné vrány součástí každodenního života. Spolu se svými jezdci pomáhají s úrodou, léčitelstvím, upravují počasí, bojují za svou zemi a mnoho dalšího. Nikdo si bez nich nedokáže představit život, lidé je milují a mladá princezna Anthia se připravuje na to, že se z ní brzy stane jezdkyně. Vše je ideální. Ale to bychom neměli žádný příběh, že?

Království napadne sousední říše. Zaútočí v den oslav a vyhubí všechny vrány, včetně ještě nevylíhnutých vajec. Anthia se propadá do dlouhé deprese, která ji provází velkou částí příběhu, a to i poté, co se dozvídá, že se má provdat za prince jejich nepřítele. Těsně před odjezdem do domova svého budoucího manžela, Anthia nalézá jedno jediné vejce bouřné vrány. Vejce, jež přežilo vypálení líhně a zavalení sutí. I když neví jak na to, to rozhodne se nechat vejce vylíhnout a postavit se na odpor říši, jež utlačuje celý jejich svět.

Byla jsem bouří. Tiskla jsem se mezi vraní křídla a připravovala se k letu střemhlav. V žilách mi koloval adrenalin. Ilyino hřejivé teplo mi poskytovalo oporu dokonce i tady, stovky metrů nad zemí, ale štiplavý ledový vítr si vybíral svou daň. Bral mi dech a uvolněné prameny vlasů mě šlehaly do tváře kolem leteckých brýlí…

Recenze

Už z anotace příběhu je jasné, že se setkáme s poslední dobou často omílanými motivy – dohodnutá svatba, silná ženská hrdinka, krveprolití, touha po svobodě. Válčící království a existence utlačovatele zase prochází všemi příběhy od nepaměti. Vždy se najede někdo, kdo touží mít víc a víc moci. Dohodnuté sňatky mám opravdu ráda, líbí se mi dynamika mezi postavami, počáteční nenávist a tak podobně.

Se silnými ženskými hrdinkami to mám trochu jinak, stejně jako jakákoli jiná hlavní postava, musí být dobře napsané. Anthia je velmi zajímavá. Má své mouchy, je to tvrdohlavá potížistka, což mě vytáčí, ale moc se mi líbila autorčina práce s depresí, se smutkem tak hlubokým, že vás přiváže k posteli a nedovolí vám vyjít z domu. Ten pocit, že nemůžu dělat nic, i když bych chtěla. Jsem ráda, že se s ním Anthia vyrovnává postupně, že každý další krok je pro ni namáhavý a že nezmizí, jakmile jednou z postele vyleze. Deprese je každodenní boj, a to je v příběhu velmi dobře vidět.

Trochu na škodu mi přišlo, že ženské hrdinky byly jediné silné postavy. Anthia měla jen matku a tetu, novou královnou se stala její sestra, druhému království vládne pro změnu mocichtivá a krutá královna, a když se objeví mužská postava, je často buď nadutá, lehce ovladatelná nebo neschopná bojovat za to, co je správné.

Bouřná vrána byl příběh velmi čtivý, vrány jako takové originální, postavy sympatické. Nemůžu říct, že bych byla „totálně odvařená“, ale víte co? Stejně se nemůžu dočkat pokračování, protože potřebuju vědět, jak to celé dopadne.

Doporučuji každému, kdo chce (i nechce) rozečíst novou sérii a také každému, kdo si chce trochu odpočinout a uniknout do jiného světa.