Italské boty jsou nostalgickou reflexí o pomíjivosti a podstatě životních rozhodnutí

Jeho zvláštní tesklivá poloha, která nás nutí k úvahám nad podstatou vlastní existence, byla v mnohém jiná a vyjímající se současné knižní produkci. Krásný a ojedinělý příběh, který protkává symbolika a motiv pomalu plynoucího času. O sebeuvědomění, sebenalezení, naději a odvaze žít a nevzdávat.

,,Existuje hudba, která není nikdy slyšet," pronesla.

,,Ticho zpívá. To se dá zaslechnout."

,,To na mysli nemám. Představuju si hudbu, kterou nedokážeme zachytit ušima. Někdy v daleké budoucnosti, až naše uši zbystří, lidé vynaleznou nové hudební nástroje, potom tuhle hudbu uslyšíme a budeme ji moct zahrát."

,,To je hezká představa."

,,Myslím, že vím, jak bude znít. Jako lidské hlasy, když jsou úplně nejjasnější. Když lidé zpívají bez obav."

Fredrik Welin žije sám na malém chladném ostrově, daleko od lidí a všeho, co by mu dokázalo připomenout podstatu jeho bytí. Za svou osudovou chybu v profesní kariéře chirurga se rozhodl zaplatit vnitřním zpytováním a tíživou samotou. Jeho malý dům obývá společně s kočkou a psem a oddává se stereotypním rituálům. Každé ráno si do ledu vyseká díru a při bodavé koupeli sám sobě připomíná, že je stále naživu. V jednom z pokojů, který lze považovat za hostovský, roste mraveniště. To Fredrik není schopen odstranit. Nachází v něm onu postrádanou sdílnost.

Do cyklického chodu jeho přežívání vstupuje osoba, návštěva nejméně očekávaná, neuskutečnitelná. Přináší s sebou mnoho bolesti i radostí a Fredrik začíná poprvé objevovat podstatu emocí, díky kterým navrací svou strnulou mysl k úvahám. Díky prožitkům z minulosti objevuje sdílnost momentů a poprvé jeho tělem proudí touha existovat.

Přestože se jedná o prostě vyprávěný děj, který neukrývá barvité metafory či stylisticky složitě komponovaný text, jeho niternost je silně lyrická až meditativní. Klidné tempo tak naopak ladí ke čtenářsky zklidněnému čtení. Také logické rozdělní knihy do čtyř částí (led, les, moře, zimní slunovrat), které napovídá o jistém cyklu, velmi strukturovaně uzavírá tok dění. Přestože je zde čas považován za vedlejší konstantu, v jeho nenávratnosti nespatřujeme zásadní komplikaci, naopak. Uchopitelnost každé, byť i poslední, chvíle je pro lidskou existenci zásadní.

Kniha se mi stala ihned jednou z nejmilejších, objevila jsem v ní mnoho otázek i odpovědí. Především mě však přiměla k vnitřní reflexi. V jejím dozvuku jsem ji zařadila mezi vybrané čtivo, ke kterému se je člověk nucen několikrát za život vrátit a pokaždé v něm nalezne nový podnět k úvahám.

Hodnocení: * * * * *

(nemohu jinak)