DOBRO.DRUH | Rozhovor s Paulinou Swist

“Pokud čtenář může číst o rozstříknutém mozku, tak by ho neměl překvapit ani sex.“

Paulina Świst, polská právnička píšící pod pseudonymem se zálibou ve fotbale, Long Island Iced Tea a válečných počítačových hrách, se pustila na tenký led s velmi odvážnou literaturou plnou břitkého jazyka a sexu. Příběh, který původně sloužil jako pouhé odreagování od práce, se najednou dočkal knižní podoby a v letošním roce si ho mohli užít také čeští čtenáři. A nutno podotknout, že se dočkal vřelého přivítání.

1. Paulina Świst je váš pseudonym. Odhalíte důvod, proč nevydáváte svá díla pod skutečným jménem?

Velice důležité pro mě je, jakou práci dělám každodenně. Jsem totiž advokátka, dlouho jsem se vypracovávala, abych mohla toto povolání dělat. Nepocházím z rodiny, která by měla v tomto oboru tradici. Ke všemu jsem se musela dopracovat sama. Když jsem začala jednat o vydání knihy, bylo použití pseudonymu mou základní podmínkou. A musím přiznat, že pro nakladatele nebylo snadné, aby ji přijal. Mám své povolání ráda. Pokud se někdy v budoucnu stane, že už jej nebudu moct dělat, určitě vystoupím z anonymity. Domnívám se ale, že směšovat můj koníček, jímž je psaní, a práci, kterou je pro mě právničina, by nedopadlo dobře. Zároveň mě to netáhne do médií. Mám takovou povahu, raději zůstávám v anonymitě. Świst mi tu možnost dává.

2. Vystudovala jste práva. Napadlo vás někdy, že by vás lidi z oboru mohli odsoudit za literaturu, kterou píšete? 

Samozřejmě že ano. V právnickém prostředí, ač se to nemusí zdát, vzkvétají různé drby. Sleduji to už od vydání Prokurátora. Záměrně se vyptávám kolegů na názor a poslouchám jejich hodnocení. A to jak v případě těch, kteří vědí, že jsem Prokurátora napsala já, tak i těch, kteří o tom nemají tušení, což u mě vyvolává záchvaty smíchu. V podstatě se lidé z naší branže rozdělili na dva tábory: jeden tu knihu nenávidí, odsuzuje, pokrápí svěcenou vodou a všude rozhlašuje, že je to nejhorší kniha v dějinách světa. Druhý tábor k tomu naopak přistupuje v pohodě. Kniha se jim líbila, považují ji za fajn text a je jim jasné, že jde o odpočinkovou četbu, a ne nějaké arcidílo. Říkají, že její četbou příjemně strávili čas, a právě proto jsem tu knihu napsala, abych lidem zpříjemnila chvíle.

3. Polsko, vaše rodná země, je velice konzervativním národem. Jak zde bylo vaše dílo plné erotiky přijato?

Polsko je možná chápáno jako velice konzervativní země, ale lidé tam žijící naprosto nejsou takoví. Knihu přijali velice příznivě, zejména ženy. Samotnou mě to překvapilo. Krom toho mě hodně popuzuje, když v knihách opravdu silných, mnohem silnějších než ty mé, kde se objevují mrtvoly, mozek stříká po zdech a všechno se popisuje s detailní precizností, dojde k sexuální scéně, zavřou se dveře a jejich autoři zbytek ponechají na fantazii čtenáře. Vždyť jsme dospělí lidé, pokud čtenář může číst o rozstříknutém mozku, tak by ho neměl překvapit ani sex. Proto jsem po dokončení práce na Prokurátorovi usoudila, že kniha je taková, jaká je, a já z ní nevyškrtnu ani jednu sexuální scénu. Pokud s tím má někdo problém, ať si zakryje oči.

4. Prokurátor ani jeho volné pokračování Komisař nejsou čistě erotickými romány. Jde spíše o detektivky bohaté na popisy milostných scén, a právě tato rovnováha je důvodem, proč vaši tvorbu miluje tolik čtenářek. Je těžké docílit této vyváženosti? Říkáte si někdy „zde bych měla ubrat, toto bych mohla naopak více rozvést“?  

Upřímně řečeno, když jsem psala Prokurátora, nepomýšlela jsem na to, že bych se ho někdy rozhodla vydat. Měla to být jen zábava, relaxace a odpoutání se od pochmurné každodenní reality pro mé přepracované přátele. Jsem ve své podstatě spontánní, takže jsem se nijak nezamýšlela nad tím, jaký typ románu by to měl být. A vyšlo to tak, jak to vyšlo. Výhradně erotické romány mě nudí. Detektivky bez erotických scén mám ráda, ale často mi tam špetka té tělesnosti chybí. Proto se snažím udržet rovnováhu. Krom toho nikdy nedokážu odolat tomu, aby spolu mé postavy skončily v posteli... Mají stresující práci, stresující koníčky a stresující život. A takové napětí jen těžko uvolníte při hraní mikáda. 

5. Kinga i Łukasz, hlavní aktéři Prokurátora, jsou velice sympatickými postavami. Je jejich předobrazem někdo z vašeho života?

Jak už jsem řekla, Prokurátora jsem psala pro potěšení. A s tím souvisí, že každá z postav této knihy má svůj reálný předobraz. Chtěla jsem, aby se v ní ti lidé poměrně jednoduše dokázali poznat. Postavy v knize jsem pochopitelně náležitě přikrášlila a přibarvila, ale mají v sobě vlastnosti a výpovědi typické pro své reálné předobrazy. Neskrývám, že Kinga má mnoho mých vlastních rysů. Slíbila jsem svým kamarádkám, že jim taky napíšu takový příběh. Jako první přišla na řadu – v knize Komisař – Zuzanna... A Radek Wyrwa mě moc bavil, už když jsem psala Prokurátora, takže jsem se rozhodla, že bych chtěla psát i o něm.

6. Jsou všechny hrdinky vašich knih tak drzé, nezávislé a charismatické jako Kinga?

Většinou ano. Mám ráda tvrďácké ženské, je pak pro mě jednodušší vystavět kolem nich příběh, ale zrovna Zuzanna v Komisaři je naprostým protikladem Kingy. Jejím předobrazem je moje kamarádka, s níž se přátelím už 25 let, pro potřeby knihy jsem ji sice vylíčila velice přehnaně, nicméně ona sama to bere s velkým odstupem a moc se jí to líbilo. Pevně doufám, že se to bude líbit i vám.

7. Prokurátor se stal v Česku bestsellerem. V čem je vaše další dílo Komisař podobné a čím může naopak čtenáře překvapit?

S úžasem sleduji, jak Prokurátora přijali čtenáři v České republice. Nedávno jsem u vás byla na dovolené, zašla jsem do knihkupectví, zírala jsem na Prokurátora a nemohla uvěřit, že to je skutečnost. Pokud jde o knihu Komisař, tak vám především můžu prozradit, že se tam vysvětlí celá řada motivů a příběhů z Prokurátora a setkáte se tam také s postavami, které už znáte. Zároveň jsou však hrdinové knihy naprosto odlišní, a tak doufám, že vás její četba v mnohém překvapí.      

8. U jakého žánru vy sama nejraději relaxujete?

Obávám se, že mé literární záliby jsou poněkud chaotické. Čtu doslova všechno, co mi přijde pod ruku, a v každé oblasti mám své oblíbené tituly. Můj záběr je velice široký – od historických a životopisných knih přes detektivky a thrillery až po milostné romány.

9. Máte v plánu někdy napsat knihu zcela jiného žánru? 

Jsem si téměř jistá, že ne. Necítím se jako spisovatelka, jsem právnička. Typ literatury, jakou píšu, mi velmi vyhovuje a nechystám se to měnit. Necítím potřebu rozšiřovat repertoár svých žánrů, je to můj koníček, a ne práce. Právě proto budou mít nejspíš všechny moje knihy ty tři vlastnosti, které způsobují, že se při jejich psaní výborně bavím: ostrý sex, ostrý jazyk a ostrou jízdu.

10. Máte nějaký literární vzor? Ovlivňuje nějak vaši tvorbu?

Jsem velkou milovnicí Harlana Cobena. Zbožňuju také Stephena Kinga. Mou tvorbu však neovlivňují, jsou to příliš velké autority na to, aby mě to byť jen napadlo. Nicméně musím čestně přiznat, že bych si moc přála umět psát s podobným smyslem pro humor, jako mají oni. Detektivky jsou potřeba. Poskytují lidem vzrušující emoce v každodenní realitě, ale zároveň při tom nemusíte vstávat z gauče. Jste v bezpečí. Taková dávka adrenalinu ještě nikomu neuškodila. A pokud má autor navíc i smysl pro humor a člověk se občas může zasmát, co víc si přát?

MAGAZÍN K PROLISTOVÁNÍ

Dobrovskou počtenou!