Učytelskej

Tento, zpočátku humorný román, který se později dotkne i vážnějších témat školství, jistě bude bavit každého. Vždyť kdo z nás nechodil do školy, že? Rozhodně se jedná o knihu, u které si nejen odpočinete a zasmějete se, ale také vás přinutí přemýšlet nad tím jak to ve školách vypadá a jak by to vypadat mohlo. Jaroslav Konvička je pro mě takovým českým objevem a myslím si, že si rozhodně zaslouží, aby se jeho knihy četly. Alespoň já jsem s jejich kvalitou více než spokojená.

Učytelskej je satirický román nielen o českom školstve, ale celkovo o súčasnej spoločnosti. Hlavným hrdinom je mladý učiteľ Čenda, ktorý vlastne nikdy učiteľom byť nechcel. Bolo to prianie jeho otca a keďže ho nechcel sklamať, tak sa stal angličtinárom. Práve začína svoj prvý školský rok na základnej škole v malom mestečku, kde nastupuje do čisto ženského kolektívu. Má veľké očakávania, ako bude deti učiť netradičným, zábavným spôsobom, ktorý ich zaujme a budú ho rešpektovať, no už čoskoro zisťuje, že to vôbec nebude také jednoduché. Učiteľské prostredie je pre mňa veľmi blízke, keďže som sama pred pár týždňami ukončila štúdium učiteľstva. Z tohto pohľadu som mala blízko aj k Čendovi, obaja sme začínajúci učitelia, ešte aj v rovnakom veku, takže som sa do jeho situácie vedela vžiť. Občas mi prišiel ako taký „ťuťko“ (najmä v oblasti osobných vzťahov) a musela som nad ním prevracať očami, na druhej strane mal všeobecný rozhľad a páčil sa mi jeho prístup k vyučovaniu. Nemal to však vôbec jednoduché, dali mu zabrať nielen žiaci, ale aj ich rodičia (už sa „teším“ na svoje začiatky). Čenda tak už nestál len pred otázkou, ako byť dobrým učiteľom, ale aj pred otázkami, čo chce ďalej urobiť s vlastným životom. Mnohé situácie boli na prvý pohľad vtipné, no keď nad nimi človek viac uvažuje, je mu skôr do plaču. Bolo tu veľa momentov, ktoré nútia človeka zamyslieť sa nad životom a svetom, v ktorom žijeme. Prispievali k tomu aj rôzne pekné myšlienky a citáty. Je mi jasné, že sa nájdu ľudia, ktorým sa môže zdať, že autor „trochu“ preháňal a niektoré situácie prikresľoval, no z vlastnej skúsenosti viem povedať, že takéto veci sa na školách dejú bežne. Veľmi sa mi páčilo, že autor v texte používal aj nárečia (hoci sa mi na nich niekedy lámal jazyk), vďaka nim bolo malomestské prostredie vykreslené autenticky. Taktiež oceňujem, že som sa dočkala aj kúska romantiky, to ma naozaj potešilo. K príbehu mám 2 výhrady. Trochu mi vadili faktografické údaje (najmä v druhej polovici príbehu, keď sa hovorilo o korone), mala som pocit, ako by som čítala novinovú správu. Nevadili by mi tam, keby ich autor skúsil do deja zakomponovať iným spôsobom. Na môj vkus bolo v príbehu veľa politiky, čo moc nemusím. Bola by som radšej, keby tam bolo menej politiky a viac školstva, na druhej strane rozumiem, že takýto typ príbehov si to jednoducho žiada. Celkovo som si však čítanie príbehu užila, najviac ma bavili hlavne príhody z vyučovania, rôzne neplechy, ktoré žiaci vymýšľali, ale aj to, ako sa Čenda s nimi vysporiadával. Taktiež sa mi páčilo jeho postupné dozrievanie a prehodnocovanie niektorých vecí v živote. Prekvapil ma formát knihy, čakala som ďalšiu „kabelkovú“ veľkosť (ako pri autorovej predchádzajúcej knihe), no prišiel mi hardback vo väčšej veľkosti. Keď si prečítate knihu zistíte, že aj obálka sa k nej úplne hodí.

Pokud si myslíte, že jde pouze o nějakou autobiografii z pohledu učitele, mýlíte se. V tomhle díle to je jako na horské dráze. Autorovi se opět povedlo si dokonale pohrát s emocemi čtenáře a musím napsat, že u jedné nejmenované scény jsem měl dokonce na krajíčku. Postava Čendy se mi líbila už od první kapitoly. Na úplném začátku vás děj vtáhne humornými prvky, ale pak se průběžně dostáváte k vážnějším tématům, která mohou postihnout každého z nás. Líbilo se mi, že byl příběh také doplněn o historické události, na které si už pomalu nikdo nevzpomene. Tyhle důležité milníky v životě, které autor vmísil do příběhu je nutné si občas připomenout, abychom si uvědomili, jak se máme teď „dobře“. Kromě historie občas narazíte i na politickou linku, o kterou já bohužel moc zájem v knize neměl, protože přirovnání jednotlivých postav mi evokovalo něčí tváře, které v reálném světě v politice nemohu jednoduše vystát, ale to není autorova chyba. Jen se mi tahle část nečetla pohodlně. Každopádně pokud vás láká nahlédnout, jak to v takové škole může fungovat, a co všechno mají učitelé na starost, rozhodně doporučuji přečíst Učytelského. A kdo si myslí, že je to jen o tom rozdávat známky, úkoly, poznámky a psát testy, mýlí se. Teď zpětně si uvědomuji, jaké břímě musí každý vyučující ve škole unést. Máte můj obdiv. Kéž by alespoň jeden takovej #učytelskej byl v každé škole. Díky za krásnou spolupráci, opět. Petr z Knihstagramu

Tato kniha (stejně jako autorovy předchozí) mě opět nadchla jak po stylistické, tak i jazykové stránce. V tomto ohledu se autorovi nedá co vytknout. Příběh nepostrádá humor, ale dotkne se i vážnějších témat, rovněž nabídne otázky k zamyšlení. Konec je jen třešničkou na dortu. Vize, jak by mělo vypadat české školství, nadchne, tuším, každého.

To, že Jaroslav Konvička psát umí jsem se přesvědčila už v minulém románku Mamince se budeš líbit - ten mě naprosto uchvátil, a proto jsem se nebála sáhnout po další horké novince od autora se zvláštím názvem UČYTELSKEJ … Originální je i téma, které si autor zvolil. To, že je naše školství 100 let za opicema už asi většinu z nás ani nepřekvapí, ale je fajn si o tom “humornou” formou počíst… Jsem taky matka školáka, a na třídních schůzkách zažívám něco podobného co náš Čenda Pěnička. Někteří rodiče jsou zralí na flákanec! Já osobně jsem ambice stát se paní učitelkou nikdy neměla a obdivuji všechny učitelé, že do toho vůbec jdou… Téma školství a osobní život Čendy mě bavil hodně! Styl jakým je příběh napsán je čtivý, místy humorný a moc mi sedí. Celkově se mi líbí jak pan Jaroslav píše. Dokáže nenásilnou formou zaujmout a klidně bych si zrovna ho jako učitele dovedla představit. Měla jsem však trošku problém s politikou a politickými názory v knize, za ně jsem strhla i hvězdičku. Nějak mi to tam nesedělo, a přišlo mi to tam takové zbytečně navíc? Raději bych si přečetla něco víc o Čendovi než o “Babčákovi” a spol... Konec knihy byl opět skvělý, kdyby se tato idea podařila prosadit na všechny naše školy, hned by byl svět krásnější a naše děti chytřejší a spokojenější… Pokud se chcete pobavit u této knihy se určitě nudit nebudete