Recenze na knihu
Holčička, která neuměla nenávidět (poškozená) Paolo Rodari,Lidia Maksymowicz

Velmi silný životní příběh. Hodně na mě citově zapůsobil. Knihy s touto tematikou by měli číst všichni mladí lidé, aby se nezapomnělo. Zvláště v dnešní době.

Velmi zajímavá a smutná kniha s dobrým koncem. Jen mě zaráží údajné datum úmrtí Lidie, jak mohla zemřít v roce 2006, když v roce 2021 ji papež políbíl vytetované číslo na ruce?

Kniha je moc hezká a poučná, je z ní cítit každá emoce a bolest,kterou autorka a její okolí prožívali. I když je to občas zamotané, moc hezky se to čte, já jí zhltla za jeden večer.

Suprová kniha. Místy hodně smutná.

Je s podivem, kolik toho človek vydrží. Nejen hlavní hrdinka ale i obě její matky. Klobouk dolů

Příběh z koncentračního táboru podle skutečnosti. Silný příběh, co každého musí rozbrečet. Mě teda rozhodně ano. Určitě ve mě zůstane dlouho.

Zachování identity proti číslu (70072): Klíčový moment, kdy biologická matka Anna riskovala život u ostnatých drátů, aby malé Ludě opakovala její pravé jméno a původ. Tím jí dala sílu přežít Mengeleho kruté experimenty. ​Osudové rozdělení a dvě matky: Fascinující psychologická linka. Na jedné straně tichá, nesobecká láska adoptivní polské matky, na druhé straně nezlomná intuice biologické matky, která přežila a dceru roky hledala, což vedlo k emočně drásavému shledání v Moskvě. ​Vítězství odpuštění nad nenávistí: Nejsilnější filozofický přesah. Lidia si vyvinula mechanismus emocionálního zamrznutí, ale po válce dokázala nenávist udusit. Pochopila, že hněv by ji navždy připoutal k jejím trýznitelům. ​Závěrečné poselství: Kniha je syrovým, autentickým manifestem lidskosti a vítězstvím paměti nad zapomněním. Ukazuje, že zlo může označkovat naše tělo, ale o své duši rozhodujeme jen my sami. Celou recenzi najdete na instagramu: pribehy_stranek

Silný příběh z války, který zas a znova ukázal syrovost a hrůzu toho, co člověk může udělat člověku, zvlášť, když je to skutečný příběh skutečné dívenky.