Tajemství všech tajemství

Bohužel, chtěla jsem si počíst, a koupila jsem si český překlad. Opravdu masakr. Může mi někdo objasnit, co je " český absint" a jak může vypít kulajdu z žejdlíku? A to nejsou jediné perly:-) Je mi 50 a žiji v Praze, a doposud jsem se s tímto pojmem nesetkala. Nechápu, jak někdo mohl takto knihu pro českého čtenáře přeložit. Kdyby byl takto přeložený Harry Potter, nikdo by ho u nás nečetl! Miluji české knihy a na dobrou noc čtu zásadně česky, ale již jsem si raději zakoupila originál.

Po dlouhých 8 letech čekání jsme se dočkali další knihy a já jsem zcela spokojená. Brown opět dostál mému očekávání a dokázal, že je to pan spisovatel. Dan Brown jede podle svého klasického vzorce, i když nabídne pár změn oproti minulým dílům. Nově se hlavní dějová linka odehrává pouze v Praze, žádná zběsilá honba ve více metropolích. Milou změnou je také Langdonova přítelkyně. Vyprávění je z pohledu mnohem více postav, což vás drží neustále v napětí a děj tím získává dynamiku a čtivost. A v poslední řadě, historie, náboženství a symboly ustoupí do pozadí a Langdon (a čtenář) je v roli pozorovatele seznamujícího se s noetikou. Nápad zaměřit se více na vědecké téma vědomí, fungování mozku a posmrtný život bylo nesmírně zajímavé, poutavé a donutilo k zamyšlení. Brown rozepsal toto samo o sobě težko uchopitelné vědecké téma tak, aby bylo pochopitelné a čtivé pro masy - prostě klobouk dolů! Vedlejším efektem byla absence historie, což mě mrzí, ale je to pochopitelné, protože jinak by měla kniha 1000 stran a čtenáře informačně zahltila. Samotný děj je hned od začátku akční, napínavý, nepředvidatelný, záhadný. Z hlavního twistu mi spadla brada, bylo to nečekané a geniální. Z popisů Prahy mi běhal mráz po zádech a bylo cítit Brownův obdiv k našemu hlavnímu městu. Dopustil se několika "kulturních" nepřesností, ale jako cizinci, který Prahu osobně poznával dohromady 2měsíce, to odpustím. Je obdivuhodné jak Brown dovede propojit thrillerovou zápletku s vědeckými, historickými, kulturními a sociologickými tématy a výsledek je přehledný a fascinující. Nelze nedát méně než 5hvězd, protože těch pár drobných nepřesností, zcela převálcuje ten ohromující výsledek.

Jsem cca v polovině a mám hodně rozpačitý dojem; na Bondovky se občas ráda podívám, ale netušila jsem, že pan Brown také přešel k tomuto žánru. Na nepříznivém dojmu se hodně podepisuje i mudrování Langdona o Praze a vykreslení některých postav- když čtete ptákoviny o Itálii, pak to (většinou) nepoznáte, bohužel pokud jde o ptákoviny o vaší vlasti, tak naopak většinu ptákovin poznáte na první dobrou - a že jich není málo.

Knihy Dana Browna jsou často označované za nic moc, ale mně se doteď líbily a užívala jsem si v nich napínavé dobrodružství, honičky s pochybnými organizacemi po světových památkách a odhalování tajemství prostřednictvím symbolů, pročež také je jejich hlavní postavou symbolog Robert Langdon. Tahle ale strašně drhla a jsem z ní strašně zklamaná. Nejen z toho, jak divně Brown pracoval s umístěním v Praze, ale i z toho, že mu asi unesli editora i s potenciálem vytvořit napětí a že jeho slavná hlavní postava tu byla úplně zbytečná (o jeho obor vůbec nešlo, symboly, historie nebo architektura nehráli roli - naopak někdy o Praze pronášel fakt ujetý věci, golem jako takový taky ne) a on sám většinou nechápal, o co jde). Protože tohle tajemství všech tajemství byl nakonec docela prd pod Folimankou s odhalením něčeho, co by realisticky nikoho vůbec nezajímalo.

Tajemství všech Tajemství se četlo stejně dobře jako všechny předchozí knihy Dana Browna. Mám je všechny a všechny jsem samozřejmě četla, takže mohu srovnávat. Autor jede podle svého osvědčeného vzorce, což ničemu nevadí. V tomto příběhu jde o tajný výzkumný projekt CIA, který probíhá v Praze a úzce souvisí s předmětem výzkumu Langdonovy přítelkyně. Na základě toho je ukraden rukopis její knihy, který by mohl projekt ohrozit. Tím se spouští komplikovaný sled událostí, v nichž nechybí vládní agenti, tajné technologie, tajemné symboly na které je koneckonců Langdon expert, dámy v nesnázích, pár mrtvých a samozřejmě- kapka mystiky, historie a tajemna. To všechno dohromady tvoří mnou a mnohými dalšími čtenáři oblíbený "Brownův koktejl". Takové ty kritizované drobné nuance v textu (jako třeba ten český absint, který není až zas tak moc český, nebo působení nějaké té české obdoby "speciálních" policejních složek) jsou podle mne jen výsledkem pohledu cizince s odlišnou kulturou a nedostatkem informací. Kromě nás Čechů, si toho nikdo ani nevšimne a mně to dojem z příběhu tedy nijak zásadně nekazilo. Ten je totiž jako vždy čtivý, geniální a i přes svou fantastičnost jaksi uvěřitelný.