Marek Ztracený (Defekt)

Původně tady neměl být žádný text. Prostě a zkrátka se ztratil. Jenomže by to nevypadalo hezky. Navíc Marek Ztracený má ve smlouvách s moderátory, že pod pokutou osmi milionů nesmějí při jeho uvádění na festivalech a koncertech využívat jeho jména ke slovním hříčkám „Tak se nám ztratil, ježiš, ne, on se nám nakonec neztratil“...

A tak i já vyhovím těmto pravidlům, byť nejsem moderátor. V mé knize se Marek Ztracený skutečně neztratil. Jak by se také mohl ztratit v hledáčku zájmu hudebních fanoušků i médií člověk, který má 200 cm na 100 kilo váhy a který válcuje už třináct let českou hudební scénu svým charakteristickým zastřeným hlasem a melodiemi, které se vám okamžitě zapíšou do paměti? Začalo to Ztrácíš a pokračovalo Něco končí, Levná instituce, V opilosti, O pravdě, Víš lásko, Vlastní svět přes To se mi líbí, Léto 95 až po Dvě láhve vína, Naše cesty, Tak se nezlob nebo Stačí věřit. A to je jen úzký výběr největších hitů.

Neztratily se ani jeho začátky, o kterých dnes nerad hovoří a ještě méně rád slyší. Faktem ale zůstává, že on, kluk ze šumavské Železné Rudy, prostě přišel do velké Prahy udělat kariéru s jednou písničkou, i když o tom tehdy vůbec nevěděl... Předtím tu studoval konzervatoř, takže na život ve velkoměstě byl zvyklý. Jenomže něco jiného je žít jako student konzervatoře a něco jiného jako začínající muzikant, který na první dobrou složí neskutečný hit a vydělá za něj obrovské peníze. To je potom – ve dvaadvaceti – slušná jízda...

Marek Ztracený se ale dokázal z rozjařených začátků vzpamatovat, k čemuž mu – jako vychovanému ve víře - paradoxně dopomohl “boží zásah“. Bylo mu pětadvacet a jeho kariéra nabírala na obrátkách. Začínal být úspěšný, známý, populární, fanynek přibývalo... Jenomže se mu narodil syn Marek, byť neplánovaný. A on se vrátil obrazně řečeno na zem. Vzpamatoval se i díky milujícím rodičům, a pak už byla jeho cesta k úspěchu, slávě a popularitě jiná. Otevřená, posvěcená, opravdová, poctivá. Přispěla k tomu i jeho přítelkyně Marcela, Marečkova matka, kterou požádal po dvanáctileté známosti při dosavadním vrcholu kariéry – koncertu v O2 areně - o ruku.

Během oněch let se ukázalo, že Marek Ztracený není jen hráč na piano, skladatel a zpěvák, ale především šoumen, který vyprodává největší haly v republice...

Dá se tedy říci, že rozhodně už není ztracený.

Sdílet