Dvůr stříbrných plamenů (poškozená)

Nejlepší z celé série ACOTAR!

Příběh Nesty mě snad bavil více než Feyre, posledních 250 stran jsem četla na jeden zátah do půl 3. Některé hrozby stále nebyly zažehnány, což jak doufám dává prostor ještě pro dalsí díl (chtěla bych vědet jak to dopadne s Elain / Lucienem / Azrielem a nezapominejme na Mor!!!) Jen mě trochu otravovaly docela časté překlepy: "Azriel řekla" , ke ke .. a pod. jedna věta na začátku kapitoly taky moc nedávála smysl, jako kdyby půlka překladu začala jsdnou myšlenkou a druhá půlka věty k ní vůbec neseděla.

Přestože mě zklamalo, že poslední díl série "Dvůr trnů a růží" je z pohledu Nesty a ne Feyre, dávám vysoké hodnocení. Nesta mi z celé série přišla nejmíň sympatická že všech postav blízkých Feyre (kromě Tamlina). Když však čtete její příběh a co ji k tomu vedlo, získáte zcela jiný pohled na věc. Je dobře, že nás autorka přinutila dívat se jinak na "chladnou sestru Archeronovou". Tímto děkuji a vřele doporučuji všem příznivcům této série.

Série Dvorů se pro mě stala jakýmsi Zlatým Grálem, ke kterému se pravidelně během roka alespoň 3x, ne-li 4x vracím. Tato kniha mi sice trvala déle než ty předchozí, ale někde za čtvrtkou jsem si zvykla na jiný styl psaní, než který spisovatelka použila v předchozích dílech. Co mě trochu mrzí je, že je tato kniha v podstatě jen o Nestě a Cassianovi. Chápu, proč to tak je, i přesto bych byla raději, kdyby spisovatelka zvolila starý osvědčený pohled Feyre. Ale změna je život. Ve finále jsem i brečela, když Feyre rodila maličkého Nyxe, když Rhysand vycítil jak jejich pouto umírá spolu s ní a zoufalstvím křičel. Brečela jsem když Nesta uzavřela dohodu možná s kotlíkem, možná se samotnou matkou. Dva moji oblíbení Illiryjci našli své štěstí. Pevně doufám a modlím se, že v další knize najde své štěstí konečně i Azriel..

Nejlepší co jsem kdy četla