RECENZE: Temná věž - 1. část

O tom, když je vám devatenáct (a o pár dalších věcech).

Je vidět, že když jí Stephen King psal, bylo mu teprve něco kolem 20 let – úplně ho vidím v tom věku, jak si psaní Pistolníka užívá…i když sám říká, že ten se mu zrovna moc nepovedl. Aby prý ale nezradil sám sebe, ponechal tento díl téměř bez korektur… Dílů však napsal v průběhu více než 30 let (1970-2004) celkem 7. Původně to měl být epos, ale nakonec vznikly díly jen 4, a právě o těch bude nyní řeč.

A ve svém nadšení - takovém, kterého je schopen asi jen mladý člověk – jsem chtěl napsat nejen dlouhý příběh, ale nejdelší populární román v dějinách. To se mi nepovedlo, ale mám pocit, že pokus to byl slušný.“

Později, po své autonehodě a v úplně jiné životní situaci, tak trochu i na nátlak fanoušků, se pustil ještě do jejích dalších 3 pokračování. Co díl, to posun nejenom v ději, ale i v kvalitě, to vidím už teď, a že Stephen King píše vlastně o sobě, je evidentní. Inspirací mu však bylo něco jiného. V první řadě to byla báseň Roberta Browninga Childe Roland to the Dark Tower Came z jeho sbírky Men and Women (1855).

Pro samotné čtenáře je však jasně patrné, že další nápady vznikly, když mladý King chodil do kina. Clint Eastwood ve spaghetti westernu z roku 1966 Hodný, zlý a ošklivý, je jasný Roland Deschain z Gileadus – pistolník. V době Woodstocku a hippie éry, ve které Stephen King dospíval, byl hodně moderní J.R.R. Tolkien a jeho Pán prstenů. I tento vliv je na Temné věži víc než znát.

Temnou věž lze tedy vnímat buď jako fantasy a sci-fi, či thriller, horor, a taky western, anebo všechno dohromady. O slátaninu však rozhodně nejde. Jedná se o mistrovské dílo, kterému nechybí nic. Je v něm akce, napětí, drama a hrůza, ale i úleva, láska a vítězství. Především však snová fantazie a spousta emocí. Budete se smát i plakat, bát se a bojovat, a to není vše. Je toho spousta, co zažijete.

Pojďme se tedy pustit do první části Pistolníkova dobrodružství, jehož hlavním motivem je samotná cesta.

I. Pistolník

Pistolníci byli kdysi, než se svět hnul a čas přestal existovat, nejvyšší kastou udržující řád ve Středosvětě. Roland Deschain z Gileadu je posledním z nich. Putuje k Temné věži, která se nachází přímo uprostřed Středosvěta. A co víc, spojuje všechny ostatní existující světy. Roland si myslí, že se blíží jejich konec. Chce jej odvrátit a vydá se na cestu za zrádným Waltrem, mužem v černém.

Pistolník musí však především dojít k Temné věži, která je důvodem jeho života a kde čeká záchrana. Za pomoci „ka“, nebo chcete-li, „osudu“ se setká s těmi, se kterými má, založí ka-tet – skupinu vyvolených – a odhalí hrůzná, ale důležitá tajemství. Po část jeho cesty ho doprovází chlapec Jake, jenž vzpomíná na dávno zmizelý svět, ve kterém zemřel rukou vraha. V tomto dílu ságy Temná věž poznáte také Martena a Mortovy vražedné ruce. A to nebude příjemné…

Svět má mnoho bran a smrt je jednou z nich.

I když Pistolník bývá některými čtenáři zatracován, mně se líbil moc. Je sice pravda, že chvilku trvá, než se zorientujete, kde a s kým vlastně jste, já jsem ale byla jako ve snách. V tomto mnohovrstevnatém světě jsem se okamžitě zabydlela a hlavního hrdinu, se všemi jeho zvláštnostmi, si zamilovala. Byla jsem chycena a musela pokračovat dál.

Vesmír byl prázdný. Nic se nehýbalo. Nic nebylo. Pistolník se vznášel a rozjímal. – Mějme trochu světla – ozval se hlas muže v černém nonšalantně, a bylo světlo. Pistolník si nepřítomně pomyslel, že to světlo je dobré.

II. Tři vyvolení

Tři vyvolení začínají tam, kde Pistolník skončil. Nechci prozrazovat detaily, ale že to bude na břehu moře, snad říci mohu. Roland se tu probudí, ale moc dlouho si neodpočine. Masožraví Humroidi mu to nedovolí. Bojuje, utíká, a přesto je – možná smrtelně – zraněn. Na břehu moře stojí, mimo jiné, troje dveře. Všechny, jako brány, vedou na stejné místo, ale do jiné doby. A v nich se Roland setká s feťákem Eddiem, schizofrenní černoškou Odettou/Dettou/Susannah a s odporným vrahem Mortem. Stále ale musí myslet na Jakea, který už s ním není. A má proč.

Tři vyvolení jsou srozumitelnější než Pistolník. Dostanete se na chvíli do normálního světa, takového, jaký znáte, a seznámíte se s novými postavami. Stephen King tu hodně řeší drogy, alkohol a jiné neřesti tohoto světa, které bezesporu sám okusil, a zabývá se psychologií tak, jak to umí jen on. Přesto budete jeho Pistolníka obdivovat. V tomto díle jej budete, přes všechny „paradoxy“, téměř uctívat – za jeho trápení, rozhodnutí, statečnost…a on má tak málo času!

Kniha číslo II. Tři vyvolení, má navíc nejkrásnější a o mnohém vypovídající obálku.

…heroin nebo kokain. Nepoznám který…jenže – jenže to musí být kokain, protože neseš ten, který nebereš, aby sis za něj koupil ten, který bereš.

III. Pustiny

Paradoxem začínají a paradoxem končí. Všechny postavy už budou vašimi přáteli. Budete hodně snít a poznáte Keplex – lék na všechno. Ka-tet zabije obřího kyborga, medvěda Mira (Šardika), který mnohé zavinil. Vydají se po stezce Paprsku a svitne jim naděje. A také se vrátí Jake a přibyde jeden vyvolený – kříženec jezevce, mývala a psa - brumlák Ochu.

Poznáte také nové příchozí – zamyšlení hodného Calvina Věže, něčím děsivého Karlíka Šššš, matriarchu Tetu Talithu a mytického vyhnance, obra Davida Quicka. Nebezpečný psanec Gasher vás vyleká a Tikyták znepokojí. Nejdůležitější ovšem bude seznámení s Blainem. Miluje hádanky a to bude klíčové – při cestě jeho bláznivým vlakem, do kterého Ka-tet nastoupí….

V Pustinách zjistíte, že si přejete, aby tento příběh nikdy neskončil. Pochopíte, proč existují všechny další díly. Vy jste je prostě chtěli! Teď jste zcela pohlceni a bez dalšího pokračování nedokážete žít, to mi věřte.

Pistolník se zapotácel a skoro upadl na zem pod neviditelnou démonickou tíhou. Pak se znovu zhoupl vpřed s náručí plnou nicoty. Nepustil ji a proskočil i s ní dveřmi a zmizel.

IV. Čaroděj a sklo

Čtvrtý díl Temné věže je krásný, smutný, trochu erotický (to by ani nebyl King) a hodně napínavý. Poté, co Roland nabídne Blainovi zoufalý obchod, a zatímco růžový vlak ve tvaru projektilu sjede z trati a rychlostí zvuku se řítí k cíli, bude vám umožněno nahlédnout do Pistolníkovy duše. Roland bude svým přátelům, mezi něž teď patříte i vy, vyprávět o svém dětství a mládí ve světě před tím, než se hnul. Bude to silný příběh. Tak silný a lidský, že se myslím neubráníte slzám – tak jako já. Budete jenom číst a číst, a všechno kolem vás na tu dobu zmizí. Čaroděje a sklo rozhodně nesmíte vynechat.

Sklo zakrývající mapu se rozlétlo na střepy. Za okamžik vybuchla i sama mapa, takže se objevila blikající světélka a změť tištěných spojů. Světla tepala do rytmu bubnů. Najednou vylétl modrý blesk, zasyčel kolem otvoru ve stěně, kde bývala mapa, a spálil ji dočerna. Z hlubin ve stěně, od Blaineova tupého čela ve tvaru projektilu, zazněl mohutný skřípot.

Shrnutí

Co dodat? Temná věž je fenomén – o tom není pochyb. Jedná se o velmi osobní a zjevně nejdůležitější Kingův počin. To je ostatně patrné i z toho, že s odkazy na toto dílo se setkáte téměř ve všech jeho ostatních románech (Prokletí Salemu, Cujo, Nespavost…). Pokud jste některé z nich četli dřív než Temnou věž, teprve nyní ledasčemu lépe porozumíte.

K lepšímu pochopení všech souvislostí, příčin a následků Temné věže vám dopomohou také autorovy komentáře, které se vyskytují v každé její knize. Jako by si on sám, vzhledem k obrovským časovým prodlevám v jejich psaní, potřeboval předchozí dějové linky oživit.

Myslím, že zbývá odvyprávět ještě tři další, dvě se odehrávají hlavně ve Středosvětě a jedna je skoro celá v našem světě – ta se zabývá tou prázdnou parcelou na rohu Druhé a Čtyřicáté šesté a růží, která tam roste. Ta růže, to vám musím říct, je v hrozném nebezpečí.

Někteří čtenáři Temné věže k ní mají výhrady. Já však nikoliv. Vždyť spisovatelé jsou umělci a v jejich umění, stejně jako v jiných jeho oborech, se odráží především jejich pocity, emoce a život samotný. Berme to tedy tak, ať se nám to líbí, anebo ne. Osobně jsem z Temné věže nadšena a nemohu se dočkat, až se pustím do dalšího pokračování. A vy?

I když se nebudete moci zbavit dojmu, že Temná věž je příběh samotného Stephena Kinga, nemusíte jím být, abyste jej pochopili. Pokud jste Temnou věž už začali číst, jste jistě vnímavým čtenářem. Zůstaňte tedy sami sebou a pokračujte. Stopa, kterou ve vás Temná věž zanechá, už nikdy, nikdy nezmizí.

Hodnocení: 100 %