RECENZE: Poutník, čarodějnice a červ

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 3 Sdílet

Tomáš Lesk Tomáš Lesk

RECENZE: Poutník, čarodějnice a červ - titulní obrázek

Sága Odkaz dračích jezdců patří mezi mé nejoblíbenější série žánru fantasy vůbec. Jde o jeden z nejčtivějších příběhů, k nimž jsem se zatím dostal. Dobrodružství farmářského chlapce Eragona, který poblíž rodné vesnice objeví dračí vejce a jeho život už poté není takový, jakým byl, si mne prostě získal. Jde o skvěle gradující sérii knih, které jejich autor započal jako patnáctiletý a zakončil v dospělém věku. Když jsem tedy spatřil anglické vydání této knihy, stvrzující že se Paolini rozhodl do Alagaësie vrátit, měl jsem radost. Přesto jsem si však počkal na české vydání. To je nyní tady. Jak se první kniha z chystané povídkové série Příběhy z Alagaësie vydařila?

 

  • Poutník, čarodějnice a červ

    pevná vazba

    Už je to rok, co Eragon opustil Alagaësii, aby vyhledal vhodný domov k založení nové generace Dračích jezdců. Teď se potýká s nekonečnou záplavou úkolů: výstavbou pevnosti, dohadováním s dodavateli,…

    312 Kč

    349 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Od některých návratů asi není dobré mít velká očekávání. Tato sbírka několika kratších příběhů, které jsou mnohem víc vedlejším doplňkem, lehounce rozšiřujícím povědomí o fikčním světě než plnohodnotným, na vlastních nohou stojícím dílem, je toho bohužel důkazem. Jakýmsi drobným pojítkem mezi příběhy je sice Eragon, budující novou pevnost jezdců, ale jeho útrapy a starosti mne zajímaly mnohem více a uvítal bych spíš jeho další osudy, než aby oblíbení hrdinové sloužili jako prostředníci k povídkám z jednoho světa. Ale budiž. Chápu že autorovi se při větším rozepsaném sci-fi projektu nechce naplno vracet do tak komplexního světa. Že si touto odbočkou dokázal – jak sám v doslovu přiznává, schopnost napsat dílo kratší než šest set stran je hezké, ale neměl by to být jeden z hlavních popudů k původně neplánovanému vydání knihy. Přejděme nicméně k jednotlivým příběhům

Eragon se snaží odpočinout si od strastí a odpovědnosti, které na jeho bedra spadly po událostech v knize Inheritance. Budování nového Řádu dračích jezdců, stavba jejich pevnosti v odlehlé krajině daleko od jeho domoviny, vyjednávání s jednotlivými národy - to vše je pro něj velmi náročné. Proto nachází rozptýlení v příbězích, které mu v jednom případě vyjeví eldunarí – srdce zemřelých draků, v druhém záhadná čarodějnice a ve třetím divocí urgalové. Nuže - v prvním se setkáváme s jedním starým známým. Valná část příběhu se odehrává v hospodě a je spojena s jistou mladičkou dívenkou a také nějakou tou magií a záhadným pátráním. Jakkoli je tato povídka zajímavá, skončí vlastně dřív než se stačíme do děje pořádně ponořit. Navíc je neuzavřená. Tak doufám že v další knize se na ni naváže. Protože sama o sobě pak nedává přílišný smysl.

Druhý příběh je pak pro mne největším zklamáním. Jeho hlavní protagonistkou je postava, na kterou jsem se těšil asi nejvíc – čarodějnice Angela. Patří totiž spolu se svým kočkodlakem Solembumem k nejzajímavějším a nejzáhadnějším postavám celé ságy. Je navíc odvozena od autorovy sestry. Ta v celé sáze, jakož i v této sbírce Paolinimu pomáhala s jejími dialogy, které byly vždycky krásně praštěné a podivné. Za každou její replikou se mohl a nemusel skrývat nějaký další význam. A jelikož ohledně Angely vyvstalo obrovské množství otázek, těšil jsem se na zodpovězení alespoň některé z nich. Eragon zde od této podivínské bylinkářky dostává její paměti, psané nikoliv chronologicky, ale jak jinak než na přeskáčku. Jejich děj je zmatený a krom několika zajímavostí se toho z něj o Angele nic nedozvídáme. Škoda.

Nakonec tu máme dávnou urgalskou legendu, která je ze všech příběhů nejdelší, nejpropracovanější a vlastně i nejlepší. Jejím hlavním motivem je celoživotní touha po pomstě, která se nakonec střetává se stálým během života a uvědoměním, že některé věci nejsou tak definitivní, jak se mohou zdát. Jde o snažení zarputilé urgalské dívky Ilgry, jež touží zabít obrovitého černého draka, „červa“ Vêrmunda. Ten totiž povraždí většinu její vesnice a posléze trvale hnízdí na hoře Kulkarasu, odkud jednou za čas slétává a plní si břicho urgaly vlastněnými stády koz a ovcí. Hlavní hrdinka zasvětí svůj život vymýšlením způsobu, jak draka zabít, naučí se mnohé (nebudu spoilerovat), až nakonec dojde k zajímavému konci. Konci, který by ne každý úplně čekal. Drak zde je jakousi paralelou rčení „člověk míní, život mění.“ Některé draky nejde tak úplně porazit…

Poutník, čarodějnice a červ nejsou úplně plnohodnotným dílem ani pro nejkovanější fanoušky ságy o Eragonovi a dračici Safiře. Povídky v něm obsažené by se dle mého lépe vyjímaly zadarmo uveřejněné na oficálním webu, než formou knihy. Nebo toho měl autor napsat víc. A propracovaněji. Kniha je totiž kratičká, přečtete ji takřka na posezení a moc ve vás (krom jisté rozčarovanosti) nezanechá. Paolini pochopitelně umí psát, ale toto je jednoduše málo. Přečetl jsem si ji samozřejmě rád, nicméně jsem měl přece jen trochu větší očekávání.

Za zmínku pak stojí výtka na stranu českého vydavatele. Jako čtenáře, považujícího se za velkého fanouška původní série mě moc nepotěšil nesjednocený překlad. Nechme stranou prapodivnou mutaci názvu celé sbírky, kdy bylo anglické „The Fork“ zaměněno za zřejmě lépe znějící „Poutník.“ Vadí mi zejména to, že se zjevně nepodařilo ohlídat návaznost. Dobře známý drak Trn je zde tudíž nepřeložen a zůstává zde jeho anglické jméno Thorn, což prostě působí divně a když už ne překladatel, tak nakladatelství by si takovýto přešlap mělo uhlídat. Knížku bych doporučil všem, kdo Eragona četli, jen bych byl pro to, brát ji jako oddychový doplněk k hlavní sáze, ve kterém se krom několika střípků z nového života hlavních hrdinů vlastně moc zajímavého nedočteme…

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 3 Sdílet

Související knihy