RECENZE: Muž, který si hrál s panenkami

O autorovi

Magnus Jonsson je švédským spisovatelem a středoškolským učitelem. Rád jezdí na skateboardu a tento koníček samozřejmě nezapomněl alespoň okrajově do knihy zakomponovat. Pochází přímo z jedné ze čtvrtí Stockholmu a do tohoto místa také situoval dění svého příběhu. Na švédském knižním trhu se uvedl v roce 2016 právě touto knihou, která byla zároveň prvním dílem trilogie Nenávist.

Příběh

Řeč je o knize Muž, který si hrál s panenkami s podtitulem Nenávist se probouzí. Jak jsem už naznačoval v úvodu, jedná se o detektivní thriller. Mezi ústředními postavami příběhu samozřejmě nechybí zástupci ruky zákona. V tomto případě se jedná o dva kriminální inspektory Stockholmského policejního sboru, Erika a Rickarda. Ti jsou přivolání k případu, který by se zrovna nedal zařadit mezi rutinní. Jedná se o zavražděnou mladou ženu, která je ve svém pokoji naaranžovaná tak, aby vypadala jako porcelánová panenka. Aby se jim podařilo přijít případu na kloub, musí spolupracovat s mladou expertkou na šifrování, skateboardistkou a bývalou anarchistickou aktivistkou Linn. To je samozřejmě trochu oříšek, protože tento druh aktivistů se s policií zrovna v lásce nemá.

Navzdory všem předsudkům z obou stran však vznikne mezi kriminalisty a Linn docela blízký vztah. Vyšetřovací skupina se snaží vypátrat tajemného vraha dřív, než se rozhodne zabíjet znovu. Vůbec tomu nepomůže to, že se o Linn začne zajímat fašistická organizace, a ne zrovna příjemným způsobem. Inspektoři Erik s Rickardem tak chvílemi neví, kdo je v tomto případu lovcem a kdo lovnou zvěří.

Verdikt

Kniha vám určitě připomene další známou knižní sérii ze Švédska, a to Milénium od Stiega Larssona. Podobnost je kromě národnosti autora také v názvu knihy. Další analogie se dá najít určitě v postavě Linn, která je takovou realističtější verzí geniální Lisbeth Salanderové. Neznamená to však, že by byl příběh okopírovaný, to se nebojte.

Magnus Jonsson umně pracuje s paradoxními situacemi, do kterých se hlavní postavy dostávají. Obzvlášť zajímavé je sledovat Linn, která postupně zjišťuje, že všichni policajti asi nebudou jen chodící obušky na mlácení demonstrantů, a že některé z nich by mohla začít mít i ráda. Autor navíc uchopil prvek napětí za správný konec, a tak vás chtě nechtě v závěru knihy upoutá ke čtení až do samého konce. Kniha potěší především obdivovatele severských detektivkářů a milovníky propracovaných thrillerů. Já sám se těším na pokračování této povedeně vypadající trilogie.

Na závěr bych vás nerad ochudil o již tradiční ochutnávkové bonusy:

1.  Kniha obsahuje blonďaté dlouhonohé Švédky na longboardu.
2.  Chcete zjistit, kolik skinheadů je potřeba k polapení jedné anarchistky.
3. Dozvíte se nepříliš dobrý tip na přivýdělek ke studiu (pouze pro vlastníky webkamery, kvalitního internetového připojení a lidi s absencí studu).