RECENZE: Mrchožrout

Současným popkulturním světem (nejen) literatury otřásají antihrdinové. Zdánlivě dvojnásob to platí i u v současnosti nejoblíbenějších knižních žánrů, tedy detektivek či thrillerů. Temnější stránky osobnosti jako by hrdinům dodávaly na plasticitě. Ono tomu ale tak bylo vždycky. Každý detektiv měl „své mouchy.“ Sherlock Holmes si pro zbystření smyslů píchal kokainové injekce či k nevoli drahého Watsona rád navštěvoval opiová doupata. Timothy Blake z této perfektní počínající série má ovšem opravdu mnohem blíže k Dexteru Morganovi a Hannibalu Lecterovi, jak tentokrát zcela pravdivě avizuje knižní přebal. Proč? Je totiž tak trochu závislý na lidském mase...

Pokud vás něco takového odrazuje, asi Mrchožrout nebude pro vás. Hlavní hrdina je nemocný. Je kanibal, trpící neustálým hladem po čerstvé potravě. Ale není hlupák. Má brilantní mysl, která je jako stvořená k luštění nejrůznějších hádanek. Blake podobně jako zmíněný Dexter pracuje jakožto vyšetřovatel. Na rozdíl od onoho uhlazeného vraha ovšem Timothy pracuje jen jako konzultant, což pro něj neznamená žádnou finanční odměnu. Ta jeho totiž spočívá v tom, že za každý život, který policistům pomůže zachránit, dostane kriminálníka ke konzumaci. Že to zní zvráceně? Ano. Čte se to ovšem jedna báseň. Celý příběh je navíc podáván v ich formě, takže se nám dostává krásné sondy do hlavy hlavního (anti)hrdiny. Vše je tedy vyprávěno jeho prostřednictvím, z jeho perspektivy. Což je skvělý způsob, jak se sžít s na první pohled tak odpudivým charakterem, který nás při čtení překvapí i právě tím, že (ne)má duši. Tak jako my.

„Nepřizná to, ale z toho, jak nasál nosem vzduch, poznám, že mám pravdu. To bych rád věděl, kde vzali dobrovolníka. Posledního agenta, který v utajení pronikl do toho gangu, našli pověšeného za zápěstí na větvi stromu za řekou.“

A věřte nebo ne, Timothy Blake je sympaťák. Oplývá hořce cynickým smyslem pro humor, je si vědom vlastní zrůdnosti a navíc má pochopitelnou (byť pro zdravého jedince zcela neztotožnitelnou a nepřijatelnou) motivaci, která ho při řešení případů žene dopředu. Navíc autor při tvorbě této postavy stál docela pevně na zemi. Náš „vyšetřovatel“ je totiž chudý a na živobytí si mimo jiné vydělává tím, že si od lidí nechává posílat nejrůznější hlavolamy i hádanky, které za úplatu řeší. Tím si skvěle cvičí mozek. Skerlock Holmes měl krom zmíněného kokainu ty své housle a nechápajího Watsona, tak ostatně proč ne. Působí to docela neotřepaně. Mimochodem, nejrůznější hádanky v knize potkáte na začátku každé kapitoly, což je skvěle nápaditý bonus, u kterého můžete chvíli potrápit vlastní mozkové závity.

„Zavěsím. Právě jsem hodil vraždu svého spolubydlícího na neexistujícího drogového barona, odhalil zvěda v policejních službách a zařídil, aby se našel únosce kluků a jejich rodin. Když to vezmu kolem a kolem, nebyl to špatný večer.“

Mrchožrout navíc rozhodně navzdory tématice není dílem, které by šlo nějak přes čáru či si libovalo v nechutnostech. Samozřejmě ale nejde o nic pro slabší povahy. Krom kanibalismu, vražd, krve, života na ulici, podsvětí amerického velkoměsta a nejrůznějších jiných forem zločinu tu narazíte i na incest. Na jazyku spisovatele oceňuji především jeho údernost a tedy i úspornost. Jack Heath ví přesně, jak budovat napětí a jak pracovat s cliffhangery na koncích kapitol, takže se mu během čtení velmi dobře daří držet si vaši pozornost. Navíc o jeho autorské obratnosti svědčí jen fakt, že vás donutí zamilovat si už jen z podstaty věci naprosto amorálního protagonistu. Do téhle knihy, jež je všechno, jen ne skoupá na zvraty, prostě není nejmenší problém se začíst. Dost možná tak docela útlý krimi thriller zhltnete na jedno počtení, přičemž ve vás jeho otevřený konec zanechá poměrně silný hlad po pokračování. Už aby vyšlo. Protože nám tu vzniká zajímavá a tak trochu jiná série s hrdinou, kterého byste asi v reálu potkat nechtěli…

„Je vyšší, do blonďata a na krku má náhrdelník z velkých černých korálků. Není na ní moc masa. Takové by byly zapotřebí tři až čtyři na porci velikosti Doktora Čaroděje.“

Tento titul je pro mne příjemným překvapením. Už dávno jsem se naučil brát pochvalná přirovnání na obálkách knih tak trochu s rezervou. Tady ovšem nelžou. Timothy si s Dexterem ani Hannibalem nezadá. Je jim podobný, přitom je ale i dost svůj a vzdor tomu, že je místy pln klasických žánrových klišé, je i nabitý těžko předvídatelnými zvraty a především duem hlavních postav, u kterých vás prostě zajímá, jak to s nimi bude dál. Je tu patrný značný vývoj u obou, ale nebudu prozrazovat, o jakou další postavu se v knize jedná. Snad jen dodám, že značnou roli v příběhu hraje také Timothyho minulost, jež do značné míry formovala, co se z něj stalo. Je tak pravděpodobně zaděláno na dva budoucí velké rivaly na dvou stranách zákona. Toto dílo bych doporučil každému, kdo si chce přečíst netradiční drsný thriller s kriminální zápletkou, podobný zde několikrát vzpomínanému hrdinovi Jeffa Lindsaye. Po tom, jak byl první díl utnut, se to může vrtnout prakticky jakýmkoli směrem. Nu a co říci závěrem? Snad jen že tohle dílo bych skutečně rád viděl ve formě seriálu. Stálo by to za to…