RECENZE: Co když zemřu, než se probudím?

Představte si, že o vlásek uniknete smrti. A v momentě, kdy prozřete, zjistíte, že ač vše dokonale vnímáte, ztratili jste vládu nad vlastním tělem. Vaše rodina je lékaři přesvědčena o tom, že v důsledku úrazu jste v kómatu ve vegetativním stavu a šance na probuzení je velmi malá. Není žádná možnost, jak dát ostatním vědět o tom, že jste při vědomí.

Tak si zhruba po dvou letech na lůžku připadá horolezec a novinář Alex, hlavní hrdina knihy. Titul Co když zemřu, než se probudím? v sobě snoubí hned několik žánrových prvků, kdy jedním z nich je jistá forma romance, dalším určitá detektivní zápletka, ale i thriller, který je ovšem znát hlavně ke konci, kdy vlastně vše vrcholí. Nejedná se o knihu, jež by se primárně zaměřovala na nějaké vyšetřování. Hlavní složkou je totiž Alexovo vyprávění, flashbacky a vzpomínky na minulost, ale i jeho reakce na okolí a nejniternější myšlenky, pocity a prožitky.

Debutující autorce se podařilo nesmírně sugestivně popsat uvažování člověka, který ztratil vládu nad vlastním tělem, jež se pro něj stalo vězením. Jelikož je vše psáno nejen velice přirozeně, ale hlavně v ich formě, je velmi snadné se s Alexem sžít. A po celou dobu mu fandit a přát mu šťastný konec, který po většinu místy docela překvapivě gradujícího děje ne a ne přijít.

Ať už se jedná o zpřetrhané rodinné vazby (hlavně mezi Alexem a jeho sestrou Phillipou), milovanou přítelkyni, kterou cloumají pochybnosti a zmítá se mezi loajalitou ke své lásce, a úvahami nad tím, zda má jít dál a nechat Alexe, který se nejspíš nikdy neprobudí, prostě jít. Jsou zde velmi dobře vyobrazeny nejen vnitřní myšlenkové pochody ústředního protagonisty, ale každá postava. Od jeho příbuzných, zmíněné dívky jménem Bea, až po tu nejposlednější sestřičku v nemocnici – každý tu má v rámci příběhu svůj smysl a úlohu.

Ačkoli zní dějová kostra vlastně docela prostě, neznamená to, že by děj knihy jako takový nebyl rozvětvený a neměl tak vedlejší, v konečném důsledku vlastně dost zásadní příběhové linie. Ať už se jedná o Alexův největší koníček – horolezectví, nebo práci novináře, při níž před svou „nehodou“ pracoval několikrát na různých kriminálních případech.

V momentě, kdy se dozvídáme, že za Alexovým pádem ze skály nejspíš nestála jen nešťastná náhoda, ale nejspíš ho někdo shodil, snažíme se spolu s hrdinou, jehož „vyšetřovací schopnosti,“ mísící se s faktem, že díky poranění hlavy si na onen okamžik nevzpomíná, přijít na příčinu toho všeho. Vodítkem je nám nejen poodhalování horolezcovy minulosti, ale i útržky rozhovorů, které on, upoutaný na lůžko poslouchá.

Chvíli to tak vypadá, že mu o život mohl usilovat skoro kdokoli. Od zamilované kolegyně, přes zločince z jednoho z Alexových novinových článků, až po jeho přítelkyni Beu. Odkrývá se nám něco z temné minulosti a ve výsledku je vše zamotanější a paradoxně zároveň prostší, než by se zprvu mohlo zdát. Ač je v příběhu plno bolesti a zvláštní naděje, je tu také trocha mysterióznosti a i když je závěr možná příliš přímý a realistický, jedná se o jeden z nejlepších debutů, jaké jsem kdy četl.

Víc než o thriller se ovšem vzdor nápisu na knižní obálce jedná o psychologické, místy až vztahové drama, jež je „krimi“ zápletkou jen okořeněné. Začátek skutečně působí jako probuzení - orientujeme se v ději, postavách, událostech a pomalu, v náznacích vše skutečně sklouzává k thrilleru. Ač jsem tedy od knihy měl trochu jiná očekávání, rozhodně si s jinými autorskými prvotinami nezadá a nelituji, že jsem ji četl. Rozhodně jsem po přečtení nebyl tak zklamán, jako kupříkladu u Kříďáka, jenž mne i přes značnou chválu a propagaci příliš nenadchl.

Co když zemřu, než se probudím je celkem netradiční román, který bych doporučil všem, kdo si chtějí trochu odpočinout od značného množství drsných thrillerů něčím „lehčím,“ ale přece jen ne zrovna nenáročným.