RECENZE: Břicho nestvůry

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 1 Sdílet

Hana Wielgusová Hana Wielgusová

RECENZE: Břicho nestvůry - titulní obrázek

Čas utíká hrozně rychle – v knížce, ale i v životě – zvláště v tom čtenářském. Od Louise Pennyové jsem naposledy četla Zátiší, Vražedný chlad, Nejkrutější měsíc a Hladový duch. Pak jsem si „chvíli“ dala pauzu a ejhle, ona mezitím stihla napsat dalších sedm knih! Pustila jsem se tedy do té poslední – Břicho nestvůry – a už v tom lítám zas.

O autorce

Kanadská spisovatelka Louise Pennyová (1958) pracovala dlouhá léta v rozhlase. Měla blízko k zajímavým reportážím a dokumentům, a to je vidět i na její tvorbě. Tak jako v Břichu nestvůry, jehož jedním z témat je i skutečná událost, která se doopravdy před lety stala. Louise Penny žije v malé vesničce poblíž Montrealu, ne nepodobné té, ve které se odehrávají všechny její příběhy s inspektorem Gamachem v hlavní roli. Vesnička Three Pines už zažila tolik vražd, že se nad tím, stejně jako nad vraždami v Midsomeru či Oxfordu či kdekoliv jinde v Anglii, vlastně vůbec nepozastavíme, přestože se nacházíme v Kanadě. Louise Penny je však odjakživa obdivovatelkou Agathy Christie a její příběhy nám jí v mnohém připomínají. Rozhodně si s ní nezadá a snad i proto je již sedminásobnou držitelkou Agatha Award za nejlepší detektivku roku.

 

  • Břicho nestvůry

    pevná vazba

    Nemine den, aby devítiletý Laurent Lepage nebil na poplach. Podle něj hrozí vesničce Three Pines neustále nějaké strašné nebezpečí, od invaze mimozemšťanů přes chodící stromy, okřídlené nestvůry až…

    357 Kč

    399 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Příběh

Vrchní inspektor Gamache je v (ne)zaslouženém důchodu a tráví jej se svou milovanou ženou Reine-Marie, kde jinde než ve Three Pines. Docela si to užívá, je podzim, v nádherné kanadské přírodě snad nejkrásnější období, i když sluníčko vysvitne už jen občas. Doslova vybízí k posezení u krbu s knihou v ruce, či se sklenkou dobrého koňaku v bistru provoněném skořicí z horkého jablečného štrúdlu u Gabriho a Oliviera. Armande Gamache také rád chodívá se svým psem Henrim na dlouhé procházky po lese a snaží se odolávat vtíravým myšlenkám o návratu k policejnímu sboru. Ani ve snu by jej však nenapadlo, co jednoho dne v lese najde.

Oknem viděl, že se v lese pokrývajícím hory objevují krásně barevné skvrny, jak se javory, duby a jabloně začínají halit do podzimního hávu. Připravují se. Takhle začíná podzim.

Tentokrát Louise Penny zašla celkem daleko. Někdo zabil dítě. A to těsně po tom, co malý Laurent vběhl s klackem v ruce do místního bistra a s očima navrch hlavy křičel: „viděl jsem obrovskou zbraň a okřídlenou nestvůru“! Nikoho to nevyvede z míry, někteří ani nezvednou zrak. Desetiletý Laurent totiž takto běhal po vsi, po lese, zkrátka všude často. Utíkal před mimozemšťany či nepřátelskou armádou…měl velkou fantazii a málokdo ho bral vážně. Někdo však přece… Když zmizí a všichni jej nevěřícně hledají, současně s jeho mrtvým tělíčkem, najdou v lese ještě něco jiného. Laurentův klacek, jak by se dalo čekat, to nebude, zato opravdový šok ano...

Chtěl bys být tam venku? – zeptala se Reine-Marie, když se její manžel zakousl do chleba se šunkou uzenou v javorovém sirupu, doplněnou jablky a sýrem Brie.

Vyšetřováním této tragické smrti a záhadného nálezu je pověřen tým oddělení vražd Sureté du Québec v čele s Isabelle Lacosteovou a Gamachovým dnes už zetěm Jeanem Guyem Beuvoirem. Gamache, jako bývalý vrchní inspektor však rozhodně nebude hrát druhé housle. Zapojí se do vyšetřování a rozvážnost, empatie a intuice budou opět, jako vždy, jeho neomylnými průvodci.

Inspektor to nebude mít lehké. Společnost mu budou sice opět dělat naši známí protagonisté – obyvatelé Three Pines, jejichž osudy zde na sebe dál budou navazovat, avšak přibydou i další, nově příchozí postavy, které tento příběh krutě oživí. Tahle záležitost má totiž hodně velký přesah. Do vysoké politiky a tajných služeb. Anebo se všichni mýlí? To už zjistíte sami, ale jasno budete mít až na úplném konci – pokud ovšem případ nerozlousknete mezitím sami.

Profesor Rosenblatt se rozhlédl po ostatních hostech bistra. Po příjemném lokálu s trámovými stropy a pohodlnými křesly. Podíval se ke knihkupectví a pak opačným směrem k pekařství, kde vyráběli vláčné madlenky, které chutnaly po jeho dětství…

Recenze

Styl Louise Pennyové se jednoznačně posouvá a vyvíjí, i když, jak to někdy u velmi činorodých autorů bývá, zdá se mi, jako by se její psaní měnilo spíše v rutinu. Může mi to tak ovšem jenom připadat, protože jsem vynechala několika dílů a ztratila tak kontinuitu a asi i určitý osobní vztah. Stále se ale skláním před znalostmi autorky z oblasti výtvarného umění, historie a literatury a obdivuji její schopnost nezaujmout čtenáře jenom zápletkou, ale také, a možná ještě více, vším okolo.

Ta propracovanost popisu obyčejných činností je úžasná. Jak se kdo tváří, když si čte, když jí a chutná mu, jak vypadá, když si sundává brýle, když přemýšlí, co si o tom kdo myslí a jak na to přišel, o čem se zdá psovi, když spí a jak je přitom kolem příjemně či jindy zase nevlídno. A doslova cítíte všechny ty vůně podzimu, listí, lesa, jablek a dřeva v krbech starých stavení či dobrot a lahůdek od Gabriho a Oliviera. Zkrátka, číst román od Louise Pennyové je potěšení a máte-li rádi anglické detektivky, ale zdají se vám až příliš anglické, bude vám její kanadský styl přesně vyhovovat. Nepostrádá humor, který vždy přesně sedne do situace, ani napětí. To vše v kulisách úžasné přírody, v malebné vesničce, kde budete chtít být, a v přítomnosti možná trochu zvláštních, ale sympatických lidí, které si, pokud se tak už nestalo, brzy zamilujete.

Venku lilo jako z konve. Studený déšť, který zalézal až do kostí. V krbu hořel oheň, praskal a z rozžhavených polen vyletovaly jiskry, ale oba muži seděli s hlavami u sebe a útulnou atmosféru kolem nevnímali.

Závěrem musím ještě zmínit opět vynikající překlad Lenky Uhlířové, jejíž dobře volené slovní obraty a výrazy přesně vystihují danou atmosféru, a krásný a lákavý přebal knihy podle návrhu výtvarnice Soni Šedivé. Ve vaší knihovně to této knížce bude určitě slušet.

 

Hodnocení:

100% Hana Wielgusová 3. července 2020

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 1 Sdílet

Související knihy