RECENZE: Břicho nestvůry

O autorce

Kanadská spisovatelka Louise Pennyová (1958) pracovala dlouhá léta v rozhlase. Měla blízko k zajímavým reportážím a dokumentům, a to je vidět i na její tvorbě. Tak jako v Břichu nestvůry, jehož jedním z témat je i skutečná událost, která se doopravdy před lety stala. Louise Penny žije v malé vesničce poblíž Montrealu, ne nepodobné té, ve které se odehrávají všechny její příběhy s inspektorem Gamachem v hlavní roli. Vesnička Three Pines už zažila tolik vražd, že se nad tím, stejně jako nad vraždami v Midsomeru či Oxfordu či kdekoliv jinde v Anglii, vlastně vůbec nepozastavíme, přestože se nacházíme v Kanadě. Louise Penny je však odjakživa obdivovatelkou Agathy Christie a její příběhy nám jí v mnohém připomínají. Rozhodně si s ní nezadá a snad i proto je již sedminásobnou držitelkou Agatha Award za nejlepší detektivku roku.

Příběh

Vrchní inspektor Gamache je v (ne)zaslouženém důchodu a tráví jej se svou milovanou ženou Reine-Marie, kde jinde než ve Three Pines. Docela si to užívá, je podzim, v nádherné kanadské přírodě snad nejkrásnější období, i když sluníčko vysvitne už jen občas. Doslova vybízí k posezení u krbu s knihou v ruce, či se sklenkou dobrého koňaku v bistru provoněném skořicí z horkého jablečného štrúdlu u Gabriho a Oliviera. Armande Gamache také rád chodívá se svým psem Henrim na dlouhé procházky po lese a snaží se odolávat vtíravým myšlenkám o návratu k policejnímu sboru. Ani ve snu by jej však nenapadlo, co jednoho dne v lese najde.

Oknem viděl, že se v lese pokrývajícím hory objevují krásně barevné skvrny, jak se javory, duby a jabloně začínají halit do podzimního hávu. Připravují se. Takhle začíná podzim.

Tentokrát Louise Penny zašla celkem daleko. Někdo zabil dítě. A to těsně po tom, co malý Laurent vběhl s klackem v ruce do místního bistra a s očima navrch hlavy křičel: „viděl jsem obrovskou zbraň a okřídlenou nestvůru“! Nikoho to nevyvede z míry, někteří ani nezvednou zrak. Desetiletý Laurent totiž takto běhal po vsi, po lese, zkrátka všude často. Utíkal před mimozemšťany či nepřátelskou armádou…měl velkou fantazii a málokdo ho bral vážně. Někdo však přece… Když zmizí a všichni jej nevěřícně hledají, současně s jeho mrtvým tělíčkem, najdou v lese ještě něco jiného. Laurentův klacek, jak by se dalo čekat, to nebude, zato opravdový šok ano...

Chtěl bys být tam venku? – zeptala se Reine-Marie, když se její manžel zakousl do chleba se šunkou uzenou v javorovém sirupu, doplněnou jablky a sýrem Brie.

Vyšetřováním této tragické smrti a záhadného nálezu je pověřen tým oddělení vražd Sureté du Québec v čele s Isabelle Lacosteovou a Gamachovým dnes už zetěm Jeanem Guyem Beuvoirem. Gamache, jako bývalý vrchní inspektor však rozhodně nebude hrát druhé housle. Zapojí se do vyšetřování a rozvážnost, empatie a intuice budou opět, jako vždy, jeho neomylnými průvodci.

Inspektor to nebude mít lehké. Společnost mu budou sice opět dělat naši známí protagonisté – obyvatelé Three Pines, jejichž osudy zde na sebe dál budou navazovat, avšak přibydou i další, nově příchozí postavy, které tento příběh krutě oživí. Tahle záležitost má totiž hodně velký přesah. Do vysoké politiky a tajných služeb. Anebo se všichni mýlí? To už zjistíte sami, ale jasno budete mít až na úplném konci – pokud ovšem případ nerozlousknete mezitím sami.

Profesor Rosenblatt se rozhlédl po ostatních hostech bistra. Po příjemném lokálu s trámovými stropy a pohodlnými křesly. Podíval se ke knihkupectví a pak opačným směrem k pekařství, kde vyráběli vláčné madlenky, které chutnaly po jeho dětství…

Recenze

Styl Louise Pennyové se jednoznačně posouvá a vyvíjí, i když, jak to někdy u velmi činorodých autorů bývá, zdá se mi, jako by se její psaní měnilo spíše v rutinu. Může mi to tak ovšem jenom připadat, protože jsem vynechala několika dílů a ztratila tak kontinuitu a asi i určitý osobní vztah. Stále se ale skláním před znalostmi autorky z oblasti výtvarného umění, historie a literatury a obdivuji její schopnost nezaujmout čtenáře jenom zápletkou, ale také, a možná ještě více, vším okolo.

Ta propracovanost popisu obyčejných činností je úžasná. Jak se kdo tváří, když si čte, když jí a chutná mu, jak vypadá, když si sundává brýle, když přemýšlí, co si o tom kdo myslí a jak na to přišel, o čem se zdá psovi, když spí a jak je přitom kolem příjemně či jindy zase nevlídno. A doslova cítíte všechny ty vůně podzimu, listí, lesa, jablek a dřeva v krbech starých stavení či dobrot a lahůdek od Gabriho a Oliviera. Zkrátka, číst román od Louise Pennyové je potěšení a máte-li rádi anglické detektivky, ale zdají se vám až příliš anglické, bude vám její kanadský styl přesně vyhovovat. Nepostrádá humor, který vždy přesně sedne do situace, ani napětí. To vše v kulisách úžasné přírody, v malebné vesničce, kde budete chtít být, a v přítomnosti možná trochu zvláštních, ale sympatických lidí, které si, pokud se tak už nestalo, brzy zamilujete.

Venku lilo jako z konve. Studený déšť, který zalézal až do kostí. V krbu hořel oheň, praskal a z rozžhavených polen vyletovaly jiskry, ale oba muži seděli s hlavami u sebe a útulnou atmosféru kolem nevnímali.

Závěrem musím ještě zmínit opět vynikající překlad Lenky Uhlířové, jejíž dobře volené slovní obraty a výrazy přesně vystihují danou atmosféru, a krásný a lákavý přebal knihy podle návrhu výtvarnice Soni Šedivé. Ve vaší knihovně to této knížce bude určitě slušet.