Rád bych, ale nechce se mi: Kniha, která vás nabije pozitivní energií a optimismem | RECENZE

Co bylo, bylo. Co bude, bude. Nebo nebude. Nemá smysl řešit cokoliv jinýho, než co je právě teď...

Martinův vesmír

Znáte to ideální období, kdy jste v tom správném věku a celý život máte srovnaný lépe než ponožky v šuplíku? Pokud si myslíte, že nikoliv, pak asi budete mít k Martinovi blízko. Poznejte tohoto čtyřiatřicetiletého pisálka blíže. Definuje ho milý vztah s maminkou, jeho neposedný přítel Dan, který se rozhodl jim pořídit hnízdečko na Sicílii, a možná až bezbřehé snílkovství. Otevřete si jeho deník a poznejte, jak se jeden obyčejný Pražák rozhodl popasovat s neobyčejnou příšerou, kterou někdo nazývá noblesně – život.

Hranice mezi tím, jestli je už středa, nebo jestli je středa teprve, bývá velmi tenká. Je vaše středa z poloviny prázdná, nebo z poloviny plná?

V dobré společnosti

Je třeba si pro začátek ujasnit, o čem se tu dnes bavíme. Rozhodně se nejedná o román s lineárním příběhem, který někde poslušně končí a někde začíná. Žádné takové. To, co máme před sebou, jsou deníkové záznamy posbírané z různých Martinových fejetonů. A zde začíná první úskalí této recenze: co mám vlastně, k sakru, hodnotit?

Z příběhové stránky by to byla katastrofa, zvraty se také nekonají a kromě Martina jsou zbylé postavy jen lehce nasvícené. Existuje tedy něco, co by mohlo čtenáře nalákat? Ano, a ještě jednou ano. Lákadlem se totiž stává sám autor, který – jako hlavní hrdina i padouch – táhne celou knihu sám na svých bedrech. A jde mu to náramně. Jeho neodolatelná lehkost psaní se mísí s nenásilným humorem, a někdy až geniálně vystavěné věty ve mně vyvolávají obdiv a závist zároveň. Novináři jsou zvláštní sorta lidí, ale psaní jim jde skvěle – tedy alespoň Martinovi určitě.

Znáte to. Vesmír si naše úvahy rád vyslechne. A obvykle má lepší nápad...

Rád bych, ale nechce se mi

Rozuzlení

Představte si lehký zeleninový salátek, pokapaný panenským olivovým olejem – a máte slušnou představu o tom, jak na mě tato kniha zapůsobila. Autorovy průpovídky řeší primárně problematiku vztahů – ať už těch minulých, tak i těch současných. Očekávejte nadhled a humor na každém kroku, nic složitého se nekoná. Ideálnější čtení na jedno či dvě letní odpoledne mě snad momentálně ani nenapadá. Dámy si ke čtivu nalijí dvojku Chardonnay, já si připravím – dnes již osmé – caffè latte a společně se můžeme vrhnout do čtení.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.