Houbařka - knižní recenze

Takovým, který postupně odhaluje nejen dlouholeté trauma hlavní hrdinky, ale především nastiňuje možnosti a schopnosti vyrovnat se s bolestí, zraněním, nepochopením, izolací a rozpadem nejbližší rodiny.

Hlavní postavou románu, jak odkazuje samotný název románu, je houbařka. Sára. Poustevnice. Je to ona postava, která bloudí, ale nenalézá. Utíká před temnými stíny, které lemují nejen celý les, ale především její duší. Rozsáhlé trauma, které rozsápalo celou její duši, odhalujeme postupně.

Již po prvních náznacích a popisech rodinných vztahů poznáváme, že její postavení nebylo nikdy jednoduché. Atmosféra rodiny byla naplněna akademickými jednáními, schůzkami, vědou, honbou za dokonalostí, kterou doplňoval citový chlad obou rodičů a neschopnost dvou bratrů přijmout svoji jedinou sestru mezi sebe. Tohle všechno je navíc pouze mlžný opar, který zahaluje skutečné násilí, které bylo na Sáře v dětství pácháno. Ta vám postupně a zlehka dovolí, ač s nesnesitelným vypětím sil, nahlédnout mezi ty všechny stíny, které pohltily její vědomí a celý dosavadní život.

Sára je jedna z velmi silných postav. A to v mnohých směrech. Jako čtenáři budete tajit dech nad její výpovědí o jejím prožitku a popisovaném boji se životem, který je ohraničen mnohými psychickými problémy, jež nezadržitelně staví obrovskou bariéru mezi hrdinkou a společností, která není schopna adekvátně na její situaci reagovat. Nejhorším důsledkem však je, že na její zranění nikdy nereagovali její rodiče, nositelé viny. Ani její bratři, její nejbližší rodina, nejsou schopni připustit temné stigma, které si rodina v životě Sáry nese.

Neobvyklá poetika a rezonující tlak na čtenáře je skvěle působícím prvkem románu, který vás nenechá knihu odložit. Autorka využila dynamiky střídání časových rovin, které vás vytrhávají ze současného prožívání hlavní hrdinky s údernými rovinami do minulosti, které postupně odhalují a vysvětlují současné prožívání Sáry.

Již dostatečně originální poetiku románu podtrhuje ještě jeden důležitý prvek románu. Jedná se o samotné dějiště románu. Jeho převážná část se totiž odehrává v lese. V jeho labyrintu je právě jedna malá opuštěná chaloupka, která poskytuje nejen úkryt před společností, ale tak trochu i ukrýt hlavní protagonistky románu, Sáry, před ní samotnou. Les je vykreslen jako velmi rozporuplné, rozedrané a divoké prostředí, které je na jedné straně nebezpečné, ale na druhé dokáže poskytnout, na první pohled i vlastní prostor pro klid a bezpečí. Jenže to nejde nalézt zřejmě nikde. Zvlášť, pokud se temnou zeminou proplétají kořeny vykonaného zla, které nebylo nikdy polapeno. Ambivalentnost prostředí tak doplňuje celkové napětí románu. A prostupuje i samotný vrchol románu, na kterém balancuje hlavní hrdinka. Přemýšlí nad svým vlastním životem a jejími možnostmi.

Jak se vlastně nakonec rozhodne? To si rozhodně nenechte ujít, protože tento román je opravdu velmi jedinečným. Podle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých románu, který byl u nás v posledních letech vydán. A takový román byste si rozhodně neměli nechat uniknout!