Filozof, který nebyl moudrý

Touha po pomstě

Co kdyby se pár takových lidí rozhodlo vydat do Amazonie a zmanipulovat životy místních Indiánů? Jak může potom dopadnout příběh duševně vyrovnanějších a duchovně vyspělejších obyvatel Amazonie, kteří nemají žádné zkušenosti se zlem? Podaří se narušit jejich harmonický život bez jediného mráčku v duši? To vše a mnohem více nám poodhalí dílo o filozofovi, který nebyl moudrý.

Po předchozích bestsellerech Muž, který chtěl být šťastný a Bůh chodí po světě vždycky inkognito pokračuje francouzský autor Laurent Gounelle v sérii knih s filozofickým podtextem. V této knize se autor zabývá mladým filozofem Sandrem, kterého jeho touha po pomstě vytrhne z New Yorku a jeho už stejně tak rozpadajícího se života.

Sandro si najímá skupinku čtyř mužů a společně s nimi se vydává přímo do srdce Amazonie. Důvodem této výpravy je úmrtí jeho ženy, která zemřela před rokem právě v této oblasti. Hlavní hrdina se dozvěděl, že byla zřejmě obětí rituální vraždy místních jihoamerických obyvatel. Ani fakt a upozornění jednoho z členů výpravy na to, že z Amazonie se nevrátí nikdo živý, Sandra nezastaví.

Příroda jako stěžejní část příběhu

Na místě objevuje společnost Indiánů, která se vyznačuje svou vyrovnaností a zřetelným prožíváním přítomného okamžiku. V průběhu svého pobytu se začne se svými společníky snažit podkopat samotné základy, na nichž spočívá kultura místních obyvatel. Jednoduše řečeno – zkouší zničit vše, co tuto společnost dělá šťastnou.

Za zmínku určitě stojí krásné vyobrazení přírody prostřednictvím příběhu. Gounelle se v této knize opírá o perly přírody, co to jen jde. A podle mého názoru dobře dělá. Už v jeho předchozích příbězích jsem se setkala s uměním krásně vystihnout krajinu daného příběhu, ať už to byla Francie a její hlavní město Paříž, nebo ostrov Bali. Ovšem v tomto příběhu je popis panenské přírody Amazonie mimořádný. 

Odráží se tady jeho zanícení pro cestování. To, jak popisuje chýše indiánů zvané Hamaky, jak nám nabízí k ochutnání vzácné ovoce Coupou a vyobrazuje čistotu a kouzlo přírody nás utvrzuje v tom, že spisovatel toto prostředí musí důvěrně znát. Po celou dobu čtení knihy pak máte chuť ocitnout se uprostřed pralesů Jižní Ameriky a splynout s nimi. Popis přírody je tedy určitě jeden z velkých kladů této knihy.

Trocha kritiky nikdy neuškodí

Tato recenze je pro vás ode mne. A já bych vám ráda předala všechny své postřehy. Budu tedy muset být i trochu kritická, i když v případě Laurenta Gounella mi to bude dělat značnou obtíž. Pojmu to tedy velice stručně a výstižně. Název této knihy podle mého názoru úplně nekoresponduje s dějovou linií příběhu. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, kdo je vlastně jeho hlavní postavou.

A co si budeme nalhávat, každá kniha má svého hlavního hrdinu nebo hrdiny. Na začátku se na ně poukáže, dále jsou zdůrazněné jejich vlastnosti, vzhled, a poté jsou vedeny v srdci příběhu až do úplného konce. V této knize tomu tak na začátku opravdu bylo. Pak se hlavní postava uchýlila do Hamaky, nechala za sebe jednat druhé a dalších pár kapitol o ústřední postavě nemáme žádné zprávy. Na můj vkus trochu neobvyklé.

Místy už mi zasahování do života indiánů přišlo překombinované, pro mou povahu až příliš moc zla najednou. Závěr knihy budí dojem, že autor s ním sám měl problém. Pro mě zatím jedna z nejslabších knih mého pořád oblíbeného autora Laurenta Gounella. Každopádně jsou to vlastně jen mé postřehy a to, co se mi nezdálo úplně doladěné, vám může naopak připadat geniální. To už nechám jen na vás.

Citáty známých filosofů

A abych neskončila jen u kritiky, ráda bych ještě poznamenala co mě naopak v knihách již několikrát zmiňovaného autora vždy potěší. Jsou to citace známých světových filozofů, které se do knihy snaží prostřednictvím hlavních postav propašovat. Máme tak při čtení vždy možnost rozšířit si své obzory i o jinou literaturu, která je většinou neméně zajímavá.

Touto knihou nás ještě provází literární klenot­ Hovory k sobě od římského císaře a filozofa Marca Aurelia. Úryvky z tohoto díla jsou v knize Filozof, který nebyl moudrý podávány čtenáři jako rozmluva hlavního hrdiny sama se sebou. Přemýšlení nad tím, co by o situaci, ve které se hlavní postava knihy nachází, řekl právě Marcus Aurelius.

Hovory k sobě

Po přečtení této knihy máte potom ještě chuť položit si pár otázek k sobě v podobě filozofického díla Hovory k sobě. Volba je jen na vás. Co tedy říci závěrem? Je to určitě vtipně napsaná kniha osobního rozvoje a pod jejím povrchem je až hrůzostrašně dobře popsaný princip toho, co nás činí nešťastnými. V díle je krásně zachyceno, že to nejsou vnější podmínky, ale naše myšlení, co rozhoduje, zda jsme šťastní či nikoliv.

Kniha není jen střetnutím dvou pojetí života, ale také výpravou do hlubin lidské duše. Takže pokud chcete vědět, jestli se skupince západní civilizace podaří narušit harmonický svět Indiánů, dozvědět se, zda byla Sandrova žena skutečně rituálně obětována a nakonec zjistit také něco o sobě, neváhejte a tuto knihu si určitě přečtěte.