Dystopie Bez šance představuje hrůznou budoucnost

Tohle je premisa knížky Bez šance od Neala Shustermana. Je zasazená do doby po druhé občanské válce, ve které se bojovalo o právo na potrat. Na jejím konci stál kompromis, Zákon o životě. Ten stanoví, že každé dítě má právo na život od početí až do dosažení třináctého roku života.

Tři rozpojenci

Potom je na jeho rodičích, jestli ho nechají žít dál, nebo ho pošlou na rozpojení. Při něm se celé tělo rozpojence rozebere na součástky, které se pak implantují lidem, co zrovna tu či onu část postrádají. Technicky tak prý nejde o smrt – všechny části těla žijí dál.

Hlavní hrdinové Bez šance jsou všichni rozpojenci, každý se jím ale stal jinak. Connor je neposlušný raubíř, kterého se rozhodli nechat rozpojit jeho vlastní rodiče. Risy se chce zbavit stát, protože je chovancem ústavu, ve kterém už pro ni není místo.

Neméně pošahaný je i důvod, proč má na rozpojení jít Lev – je to desátek. To je zvláštní druh dětí, které jsou v některých náboženských sektách určeny k rozpojení už od svého narození. Člověk má přece odvádět bohu desetinu všeho, co má, tak proč ne i dětí, že jo.

Netypický young adult román

Shustermanův román je young adult dystopie i pro lidi, kteří tento žánr zrovna nemusí. Nenajdete tu žádnou přeslazenou naivní romanci. Můžu ho bez obav doporučit každému, kdo si v dystopiích libuje, je to jeden z nejlépe napsaných kousků svého druhu a určitě vás zaujme. Je to ale taky jedna z nejsurovějších knížek, jaké jsem v poslední době četl.

Najdete v ní násilí docela zvláštního druhu. Jasně, střílí se tam a sem tam někdo dostane pěstí, ale to nejodpornější násilí se odehrává na špičkově vybavených operačních sálech a v jednacích místnostech, ve kterých úředníci vysvětlují mladým lidem, že nejužitečnější pro zbytek světa budou, když se nechají rozřezat na kousky.

Vize skutečnosti

Bez šance může působit místy trochu nepravděpodobně. Jaká společnost by se rozhodla zbavovat se svých dětí, vždyť jsou přece naší budoucností. Zajistit jejich přežití by mělo být jedním z nejzákladnějších pudů, co máme.

O tohle ale asi tak trochu jde, Bez šance se vedle vyprávění děsivého příběhu snaží klást některé docela zásadní otázky. Nevím, nakolik se Shustermanovi daří na ně odpovídat (a jestli se o to vůbec snaží), rozhodě vám ale nedovolí o nich nepřemýšlet.