Duna ve filmu

Duna ve filmu - titulní obrázek

V kinech před nedávnem započal svůj běh jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku. Za snímkem, adaptujícím klenot sci-fi literatury od spisovatele Franka Herberta stojí vizionářský režisér Denis Villeneuve. Ten má mimo jiné na svědomí výborný a vizuálně podmanivý sequel ke kultovní klasice, nazvaný Blade Runner 2049, který bohužel přes své nesporné kvality statutu kasovního trháku nedosáhl.

Nová Duna však jeho příkladu následovat nebude. Bylo jí už oficiálně potvrzeno pokračování, jež vzhledem k až bolestně otevřenému konci (a obsáhlosti předlohy, jakož i celé série) potřebuje. Projekt se tak opravdu povedl, jeho zhlédnutí na velkém plátně nelze než doporučit. Nejde však o jediný pokus zadaptovat velkolepou ságu z pouštní planety Arrakis. A jelikož kniha také vyšla v novém vydání s filmovou obálkou, napadlo nás, že si stručně shrneme všechny (filmové) adaptace. Z nichž je možná zdaleka nejzajímavější ta nikdy nerealizovaná...

 

 

Duna, která (ne)vznikla

A tou asi i začneme. Ačkoli nešlo o první pokus, rozhodně šlo o ten nejznámější. Jednalo se o megalomanský projekt jednoho neskutečně nadaného (a tak trochu šíleného) muže. Uprostřed sedmdesátých let se pracovalo na dost možná jedním z nejambicióznějších filmařských projektů, které nikdy nespatřily světlo světa. Oním mužem za ním stojícím není nikdo jiný, než původem chillský režisér, scénárista (hlavně komiksový), spisovatel, autor divadelních her, režisér, esejista – zkrátka všestranný umělec Alejandro Jodorowski.

Jeho vize zfilmování Duny měla mít soundtrack zkomponovaný skupinou Pink Floyd, na výtvarné podobě spolupracovali Moebius (se kterým Jodorowski později stvořil řadu komiksů) a H. R. Giger, roli imperátora dostal po dlouhém přemlouvání Salvador Dalí a zahrát si ve filmu měli třeba i Orson Welles, David Carradine, Udo Kier, nebo Mick Jagger. Stopáž této Duny se dle svého tvůrce pohybovala v rozmezí deseti až čtrnácti hodin a mohla být zážitkem, srovnatelným s tripem po užití LSD.

Pozoruhodný počin, jenž s knižní předlohou nakládal víc než volně a většina tvůrců ji ani nečetla, však po sobě zanechal nesmazatelnou stopu a v mnohém předběhl dobu. Pokud vás více zajímá příběh za tím vším, doporučuji výtečný dokument Jodorowsky's Dune z roku 2013.

 

 

A jelikož jsme knižním blogem, nezbývá než ještě dodat, že poetika nenatočeného filmu a celé Duny se notně otiskla v úchvatném komiksu Kasta metabaronů, ve kterém Alejandro Jodorowsky víc než umně přináší dechberoucí mýtickou vesmírnou ságu o Metabaronech, vyprávěnou s rozmáchlostí řecké tragédie. V kombinaci s kresbou výtvarníka Juana Gimeneze jde o komiks, který by neměl chybět v knihovničce žádného fandy sci-fi. Dá se tak říci, že svou vizi Jodorowsky nakonec uskutečnil, jen v trochu jiné podobě. Svět Incalu a Metabaronů se za ta léta už stal vlastním kultem s poměrně širokým zástupem fanoušků.

Duna filmová

Po neúspěšném, výše popisovaném pokusu se nakonec Dunu konečně roku 1984 zfilmovat podařilo. Přesto stále nešlo o snadný proces. Jako by výchozí látka byla prokletá. Vystřídalo se na ní několik režisérů (mimo jiné třeba i Ridley Scott, který nakonec práci na Duně ukončil a šel se věnovat svému dnes už legendárnímu Blade Runnerovi) a až čtvrtému v pořadí se podařilo film dokončit.

Tím, kdo se o režii nakonec postaral byl jeden z nejvýraznějších filmových tvůrců, stojící kupříkladu za Městečkem Twin Peaks, Mazací hlavou nebo Sloním mužem – David Lynch. Ten přitom sci-fi nikdy neholdoval. Dokud si Herbertovo dílo nepřečetl.

Film vyšel ve dvou verzích – tedy dvouhodinové pro kino a rozšířené čtyřhodinové pro televizi. Šlo o vůbec první barevný Lynchův film (barvy v něm jsou silně stylizované, aby připomínaly odstíny písku). A – bohužel o neúspěch. Sice tato verze neměla tolik nízkou návštěvnost, na druhou stranu nebyla ani tak vysoká, aby došlo na pokračování. Snímek kladl příliš velké nároky na diváka a měl značně komplikovaný děj. Nehledě na zásah ze strany studia, které Lynche podrazilo a byť měl mít poslední slovo, film byl sestříhán bez něj.

 

 

Vedle v té době nadšeně přijímaných, přímočařejších a zábavnějších Star Wars George Lucase jednoduše zapadl a neocenili jej ani příznivci knihy. Právě Lucas měl Lynche varovat s tím, že Duna je nezfilmovatelná. David Lynch mu dal později za pravdu s tím, že Dunu považuje za své jediné tvůrčí selhání. Přesto rozhodně nejde o špatný film a zaslouží si pozornost. I kdyby jen pro srovnání s nynější verzí nebo pro fakt, že vizuální stránka Lynchovy Duny posloužila jako předloha pro populární videohry...

Duna seriálová

Seriál z roku 2000 vznikal v poměrně široké koprodukci a pro našince je zajímavý hlavně obsazením, ve kterém se objevili i čeští herci. To zejména díky tomu, že se natáčelo v Čechách (jmenovitě v Praze) a Itálii. Větší stopáž poskytuje možnost rovněž i větší věrnosti knize. Na druhou stranu zamrzí (dnes už) slabší efekty, počítačem generované pozadí pouště a přílišná „televizní popisnost.“ V minisérii naopak ovšem vynikají kostýmy a výprava (ty měl ostatně na starosti Theodor Pištěk), které dodnes nevypadají špatně.

Vzato kolem a kolem jde v porovnání s Lynchovou verzí o důstojnější adaptaci slavného díla. Seriál se nakonec o několik let později dočkal i pokračování, nazvaného Děti planety Duna. Pokračování pokrylo hned dvě následující knihy ze série. I tady se natáčelo u nás v ateliérech na Barrandově a hereckou sestavu doplnil třeba James McAvoy.

Mohlo by vás zajímat

Vesmírníček - Petr Brož BLACKFRIDAY BESTSELLER

4.8 z 5 hvězdiček

pevná vazba

Kniha nominovaná na ocenění Magnesia Litera Už jste někdy zažili, že ve vás něco vyvolalo neodbytnou otázku proč? Začal vám v hlavě...

329 Kč

Běžně 499 Kč

Do košíku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Podcasty