Do tmy, bolestný příběh sběračky bylin

Strávila jsem s ní jeden celý víkend a rozhodně toho času nelituji. I když nejde o odpočinkovou četbu, ale o pořádnou myšlenkovou a emocionální smršť. Hlavní hrdinkou je Anna Bartáková, na první pohled ničím výjimečná žena. Je nezaměstnaná, žije sama na maloměstě a veškerý svůj volný čas tráví sběrem bylin. Z těchto na první pohled chudých podmínek vyčarovala Anna Bolavá drásavý příběh, který odpovídá autorčině pseudonymu. Pokud se do děje ponoříte, skutečně vás zabolí.

Silně znepokojivá atmosféra

Celá kniha je nasáklá vůní bylin, šustěním schnoucích listů a květů a vířícího prachu staré půdy. Zavede vás do ospalého jihočeského městečka, v němž jakoby se zastavil čas. V této stísněné atmosféře žije Anna, která do zdejších tradičních poměrů příliš nezapadá. Straní se společnosti, z vlastní vůle opustila manžela a nezajímá ji nic jiného než sbírání bylin. Ty jsou její největší vášní ba až posedlostí. Čtenář se s hrdinkou seznamuje pozvolna. Dlouho netuší, kolik je jí let, jak se jmenuje, proč žije sama.

Po malých krůčcích díky nejrůznějším náznakům proniká k této podivné bytosti blíž. Děj plyne pomalu, stejně jako prázdninový čas. Znáte ten pocit, kdy během letní dovolené zapomínáte, co je vlastně za den? Přesně takový dojem jsem měla při čtení Do tmy. Jeden den v knize ubíhá podobně jako ten druhý. Sběr bylin střídají návraty domů, setkávání se s několika místními lidmi, přemýšlení a odpočívání. Až na úterý, které je dnem, kdy se zúročí všechno Annino úsilí. Odevzdání bylin do výkupny je pro ni středobodem všeho dění.

A vás to nutí ptát se – proč se vzdala všeho kvůli léčivým rostlinám? Před čím utekla? Na jednu stranu působí hrdinčina samota a odloučení od společnosti až idylicky. Jestli patříte k lidem, kteří občas touží uniknout z víru města někam do lesů, pak se vám bude její život zamlouvat. Brzy však pochopíte, že jde jen o pozlátko. Zmínky o bolestech a známky vyčerpání předznamenávají, že s Annou není něco v pořádku. Znepokojivá atmosféra ještě zesílí ve chvílích, kdy se přestává kontrolovat a balancuje na samé hranici šílenství.

Všudypřítomná minulost

Pasáže plné jejího fyzického i duševního rozkladu jsou popsané neskutečně věrohodně. Přála jsem si, aby už přišlo osvobozující svítání a Anna se mohla znovu nadechnout. Občas mě rozčilovala svou neschopností cokoliv řešit a nechat si pomoct od ostatních. Stránky plné jejího utrpení mi připomněly hrdinku knihy Rybí krev Jiřího Hájíčka, která se podobně zmítala v bolestech a ztrácela schopnost racionálně uvažovat. Přirovnání k Hájíčkovi je na místě i z jiného důvodu. Oba autoři pocházejí z jižních Čech a dokážou neuvěřitelně trefně zachycovat vesnického či maloměstského ducha a jeho obyvatele.

Annu pronásledují vzpomínky na mládí, na dvě sestřenice, se kterými tvořily nerozlučnou trojici, ale nyní se spíš míjejí. A také na bývalého manžela a nerudného tchána. Setkání s ním je jedním z nejsilnějších momentů knihy. Stopy minulosti jsou všudypřítomné. Jako by přítomnost už neměla co nového přinést. A tak zbývají pouze byliny. O těch se v knize mluví opravdu hodně. Nejsou jen bezduchou výplní děje, právě tyto části prozrazují mnohé o Annině povaze a vytvářejí jedinečnou atmosféru. Oceňuji autorčiny znalosti, ze kterých je patrné, že se sama sběru bylin věnuje.

Nejlepší dílo české literatury

I přes bolestné až depresivní naladění se v knize najde několik úsměvných momentů. Komická je především postava Anniny sousedky a sestřenice Marcely. Ta je posedlá péčí o okrasné květiny, zabedňuje se v domě před bouřkou a největší starost jí dělají životy ostatních. Také mě rozesmála Annina touha sesbírat vše, co kvete – při návštěvě Prahy sklidí celý okrasný záhon měsíčku lékařského.

Světlé momenty jsou v menšině. Depresivní naladění ale knize neubírá na zvláštní kráse. Do tmy je nejlepším dílem z české knižní produkce, které jsem za poslední rok četla. Anna Bolavá napsala opravdový a silný příběh o tom, jak tenká je hranice mezi racionalitou a šílenstvím, zdravím a nemocí. Zvládla vykreslit lidský charakter jako málokdo. Pokud se nebojíte pohledu do temnějších koutů lidské duše, neváhejte a knihu si přečtěte.